SLOKA 28
svapnāyitaṁ nṛpa-sukhaṁ para-tantram īśa
śaśvad-bhayena mṛtakena dhuraṁ vahāmaḥ
hitvā tad ātmani sukhaṁ tvad-anīha-labhyaṁ
kliśyāmahe ’ti-kṛpaṇās tava māyayeha
svapnāyitam — jako sen; nṛpa — králů; sukham — štĕstí; para-tantram — podmínĕné; īśa — ó Pane; śaśvat — neustále; bhayena — plným strachu; mṛtakena — s tímto tĕlem podobným mrtvole; dhuram — břemeno; vahāmaḥ — neseme; hitvā — zavrhující; tat — to; ātmani — niterné; sukham — štĕstí; tvat — učinĕnými pro Tebe; anīha — nesobeckými činnostmi; labhyam — dosažitelné; kliśyāmahe — trpíme; ati — nesmírnĕ; kṛpaṇāḥ — ubozí; tava — Tvou; māyayā — energií klamu; iha — v tomto svĕtĕ.
Ó Pane, s tímto tĕlem podobným mrtvole a vždy plným strachu neseme břemeno relativního štĕstí králů, které je jako sen. Proto jsme zavrhli skutečné štĕstí duše, které pochází z nesobecké služby Tobĕ. Jsme tak ubozí, že trpíme v tomto životĕ pod Tvou energií klamu.
Po vyjádření svých pochyb v předchozím verši králové zde přiznávají, že ve skutečnosti trpí kvůli své vlastní pošetilosti, neboť se vzdali vĕčného štĕstí duše výmĕnou za dočasné, podmínĕné štĕstí takzvaného královského postavení. Vĕtšina lidí se dopouští podobné chyby, kdy touží po bohatství, moci, slávĕ, ušlechtilém původu a tak dále výmĕnou za vlastní duši. Králové uznávají, že podlehli kouzlu Pánovy energie klamu a mylnĕ považovali nesmírnou úzkost politického vůdcovství za štĕstí.