SLOKA 39
jīvasya yaḥ saṁsarato vimokṣaṇaṁ
na jānato ’nartha-vahāc charīrataḥ
līlāvatāraiḥ sva-yaśaḥ pradīpakaṁ
prājvālayat tvā tam ahaṁ prapadye
jīvasya — pro podmínĕnou živou bytost; yaḥ — On (Nejvyšší Pán), který; saṁsarataḥ — (podmínĕná duše) chycená v kolobĕhu rození a umírání; vimokṣaṇam — osvobození; na jānataḥ — neznající; anartha — nežádoucí vĕci; vahāt — které přináší; śarīrataḥ — z hmotného tĕla; līlā — pro zábavy; avatāraiḥ — svými příchody do tohoto svĕta; sva — svou vlastní; yaśaḥ — slávu; pradīpakam — pochodeň; prājvālayat — nechávající planout; tvā — Ty; tam — k tomuto Pánu; aham — já; prapadye — přicházím přijmout útočištĕ.
Živá bytost chycená v kolobĕhu rození a umírání neví, jak může být osvobozena z hmotného tĕla, které jí přináší tolik potíží. Ty, Nejvyšší Pán, však sestupuješ do tohoto svĕta v různých osobních podobách a svými zábavami osvĕtluješ cestu duše planoucí pochodní své slávy. Proto se Ti odevzdávám.
Śrīla Prabhupāda píše: „(Nārada řekl:) Pod vlivem tĕlesného pojetí života každého unášejí hmotné touhy, a tak všichni vyvíjejí jedno hmotné tĕlo za druhým v kolobĕhu zrození a smrti. Lidé pohroužení v takovém pojetí existence nevĕdí, jak se z tohoto vĕzení hmotného tĕla vymanit. Ze své bezpříčinné milosti sestupuješ, můj Pane, abys projevil různé transcendentální zábavy, které přinášejí lidem svĕtlo, a jsou tak slavné. Nemohu proto jinak než se Ti s úctou klanĕt. Můj milý Pane, jsi Nejvyšší, Parabrahman, a Tvé zábavy v podobĕ obyčejného človĕka jsou Tvůj další taktický klam, stejnĕ jako když herec na jevišti hraje různé úlohy, které se liší od jeho vlastní totožnosti.“