No edit permissions for Čeština

SLOKA 39

jīvasya yaḥ saṁsarato vimokṣaṇaṁ
na jānato ’nartha-vahāc charīrataḥ
līlāvatāraiḥ sva-yaśaḥ pradīpakaṁ
prājvālayat tvā tam ahaṁ prapadye

jīvasya  —  pro podmínĕnou živou bytost; yaḥ  —  On (Nejvyšší Pán), který; saṁsarataḥ  —  (podmínĕná duše) chycená v kolobĕhu rození a umírání; vimokṣaṇam  —  osvobození; na jānataḥ  —  neznající; anartha  —  nežádoucí vĕci; vahāt  —  které přináší; śarīrataḥ  —  z hmotného tĕla; līlā  —  pro zábavy; avatāraiḥ  —  svými příchody do tohoto svĕta; sva  —  svou vlastní; yaśaḥ  —  slávu; pradīpakam  —  pochodeň; prājvālayat  —  nechávající planout; tvā  —  Ty; tam  —  k tomuto Pánu; aham  —  já; prapadye  —  přicházím přijmout útočištĕ.

Živá bytost chycená v kolobĕhu rození a umírání neví, jak může být osvobozena z hmotného tĕla, které jí přináší tolik potíží. Ty, Nejvyšší Pán, však sestupuješ do tohoto svĕta v různých osobních podobách a svými zábavami osvĕtluješ cestu duše planoucí pochodní své slávy. Proto se Ti odevzdávám.

Śrīla Prabhupāda píše: „(Nārada řekl:) Pod vlivem tĕlesného pojetí života každého unášejí hmotné touhy, a tak všichni vyvíjejí jedno hmotné tĕlo za druhým v kolobĕhu zrození a smrti. Lidé pohroužení v takovém pojetí existence nevĕdí, jak se z tohoto vĕzení hmotného tĕla vymanit. Ze své bezpříčinné milosti sestupuješ, můj Pane, abys projevil různé transcendentální zábavy, které přinášejí lidem svĕtlo, a jsou tak slavné. Nemohu proto jinak než se Ti s úctou klanĕt. Můj milý Pane, jsi Nejvyšší, Parabrahman, a Tvé zábavy v podobĕ obyčejného človĕka jsou Tvůj další taktický klam, stejnĕ jako když herec na jevišti hraje různé úlohy, které se liší od jeho vlastní totožnosti.“

« Previous Next »