SLOKA 4-5
brāhme muhūrta utthāya
vāry upaspṛśya mādhavaḥ
dadhyau prasanna-karaṇa
ātmānaṁ tamasaḥ param
ekaṁ svayaṁ-jyotir ananyam avyayaṁ
sva-saṁsthayā nitya-nirasta-kalmaṣam
brahmākhyam asyodbhava-nāśa-hetubhiḥ
sva-śaktibhir lakṣita-bhāva-nirvṛtim
brāhme muhūrte — bĕhem denní doby nejvhodnĕjší pro duchovní činnost, před východem slunce; utthāya — vstávající; vāri — vody; upaspṛśya — dotýkající se; mādhavaḥ — Pán Kṛṣṇa; dadhyau — meditoval; prasanna — jasná; karaṇaḥ — Jeho mysl; ātmānam — o sobĕ; tamasaḥ — nevĕdomostí; param — nad; ekam — výlučném; svayam-jyotiḥ — vydávajícím vlastní záři; ananyam — bez sobĕ rovného; avyayam — neklesajícím; sva-saṁsthayā — svou vlastní povahou; nitya — trvale; nirasta — rozptylující; kalmaṣam — znečištĕní; brahma-ākhyam — známým jako Brahman, Absolutní Pravda; asya — tohoto (vesmíru); udbhava — stvoření; nāśa — a zničení; hetubhiḥ — příčinami; sva — Jeho vlastní; śaktibhiḥ — energie; lakṣita — projevená; bhāva — existence; nirvṛtim — radost.
Pán Mādhava vstával bĕhem brāhma-muhūrty a dotýkal se vody. Poté s jasnou myslí meditoval o sobĕ, jediné, vydávající vlastní záři, bez sobĕ rovné a neklesající Nejvyšší Pravdĕ známé jako Brahman, která svou vlastní povahou neustále rozptyluje veškeré znečištĕní a svými osobními energiemi, jež způsobují stvoření a zničení tohoto vesmíru, projevuje svou vlastní čistou a blaženou existenci.
Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura poukazuje na to, že slovo bhāva v tomto verši označuje stvořené bytosti. Složenina lakṣita-bhāva-nirvṛtim tedy znamená, že Pán Kṛṣṇa poskytuje požitek stvořeným bytostem svými různými energiemi. Samozřejmĕ, duše není nikdy stvořena, ale naše hmotná, podmínĕná existence je stvořena vzájemným působením Pánových energií.
Ten, kdo získal přízeň Pánovy vnitřní energie, může poznat povahu Absolutní Pravdy; toto poznání se nazývá vĕdomí Kṛṣṇy. V Bhagavad-gītĕ Pán Kṛṣṇa vysvĕtluje, že Jeho energie se dĕlí na nižší a vyšší, neboli hmotné a duchovní energie. Brahma-saṁhitā dále vysvĕtluje, že hmotná energie jedná jako stín následující pohyby duchovní reality, kterou je Pán samotný a Jeho duchovní energie. Když se nĕkdo tĕší přízni Pána Kṛṣṇy, On se odevzdané duši vyjeví, a takto totéž stvoření, které dříve pokrývalo duši, se stává podnĕtem k duchovnímu osvícení.