SLOKA 6
athāpluto ’mbhasy amale yathā-vidhi
kriyā-kalāpaṁ paridhāya vāsasī
cakāra sandhyopagamādi sattamo
hutānalo brahma jajāpa vāg-yataḥ
atha — potom; āplutaḥ — když se vykoupal; ambhasi — ve vodĕ; amale — čisté; yathā-vidhi — podle védských zásad; kriyā — obřadů; kalāpam — celý sled; paridhāya — po obléknutí se; vāsasī — do spodního a svrchního odĕvu; cakāra — konal; sandhyā-upagama — uctívání za rozbřesku; ādi — a tak dále; sat-tamaḥ — nejsvĕtĕjší z osobností; huta — poté, co obĕtoval; analaḥ — do posvátného ohnĕ; brahma — mantru z Ved (jmenovitĕ Gāyatrī); jajāpa — tiše pronášel; vāk — řeč; yataḥ — ovládající.
Ta nejsvĕtĕjší z osobností se potom koupala v posvĕcené vodĕ, oblékala se do spodního a svrchního odĕvu a konala celý sled předepsaných obřadů počínaje uctíváním za rozbřesku. Po obĕtování do posvátného ohnĕ Pán Kṛṣṇa tiše pronášel mantru Gāyatrī.
Śrīdhara Svāmī poukazuje na to, že jelikož Pán Kṛṣṇa byl v žákovské posloupnosti od Kaṇvy Muniho, obĕtoval do ohnĕ před východem slunce. Potom pronášel mantru Gāyatrī.