KAPITOLA SEDMDESÁTÁ ŠESTÁ
Bitva mezi Śālvou a Vṛṣṇiovci
Tato kapitola vypráví, jak démon Śālva získal obrovské a dĕsivé letadlo, jak je použil k útoku na Vṛṣṇiovce ve Dvārace a jak byl Pán Pradyumna odvezen z bojištĕ bĕhem boje, který se strhl poté.
Śālva byl jedním z králů, kteří byli poraženi u příležitosti svatby Rukmiṇī-devī. Zapřisáhl se, že zbaví Zemi všech Yaduovců, a začal dennĕ uctívat Pána Śivu tím, že jedl pouze hrst prachu. Když uplynul rok, Śiva se Śālvovi zjevil a vyzval ho, aby si vybral požehnání. Śālva požádal o létající stroj schopný létat kdekoliv, který by dĕsil srdce polobohů, démonů i lidí. Pán Śiva tuto žádost splnil a nechal Mayu Dānavu postavit pro Śālvu létající železné mĕsto jménem Saubha. Śālva s ním odletĕl do Dvāraky, kterou se svým obrovským vojskem oblehl. Śālva ze svého letadla na Dvāraku svrhával kmeny stromů, balvany a ostatní zbranĕ a vytvořil mocný vĕtrný vír, který vše zahalil prachem.
Když Pradyumna, Sātyaki a ostatní yaduovští hrdinové vidĕli vážnou situaci Dvāraky a jejích obyvatel, vyrazili do bitvy se Śālvovými jednotkami. Pradyumna, nejlepší z bojovníků, zničil svými božskými zbranĕmi všechna Śālvova matoucí kouzla a zmátl i samotného Śālvu. Tak se Śālvovo letadlo začalo bezcílnĕ pohybovat po zemi, obloze a vrcholcích hor. Pak ale Śālvův následovník jménem Dyumān zasáhl Pradyumnu do hrudi svým kyjem, načež Pradyumnův vozataj považoval svého pána za vážnĕ zranĕného a odvezl Ho z bojištĕ. Pradyumna však rychle nabyl vĕdomí a ostře za to svého vozataje pokáral.
SLOKA 1: Śukadeva Gosvāmī pravil: Nyní si, ó králi, prosím poslechni o dalším úžasném činu Pána Kṛṣṇy, který se zjevil ve svém tĕle podobném lidskému, aby si užíval transcendentálních zábav. Nyní slyš, jak zabil vládce Saubhy.
SLOKA 2: Śālva byl přítel Śiśupāly. Když se zúčastnil svatby Rukmiṇī, yaduovští bojovníci ho porazili v bitvĕ spolu s Jarāsandhou a ostatními králi.
SLOKA 3: Śālva v přítomnosti všech králů přísahal: „Zbavím Zemi Yaduovců. Jen pohleďte na moji moc!“
SLOKA 4: Když pošetilý král takto přísahal, začal uctívat Pána Paśupatiho (Śivu) jako své božstvo tím, že jedl pouze hrst prachu dennĕ.
SLOKA 5: Velký Pán Umāpati je známý jako „ten, který je rychle potĕšen“, a přesto uspokojil Śālvu, který se k nĕmu uchýlil do útočištĕ, nabídkou volby požehnání až na konci roku.
SLOKA 6: Śālva si vybral dopravní prostředek, který by nemohli zničit polobozi, démoni, lidé, Gandharvové, Uragové ani Rākṣasové, který by mohl cestovat kamkoliv si on bude přát a který by dĕsil Vṛṣṇiovce.
SLOKA 7: Pán Śiva pravil: „Budiž.“ Na jeho pokyn Maya Dānava, který dobývá mĕsta jeho nepřátel, postavil létající železné mĕsto jménem Saubha a předal je Śālvovi.
SLOKA 8: Tento neporazitelný dopravní prostředek byl plný temnoty a mohl se pohybovat kamkoliv. Po jeho získání Śālva odletĕl do Dvāraky, vzpomínaje na nepřátelství Vṛṣṇiovců vůči nĕmu.
SLOKA 9-11: Śālva oblehl mĕsto velkým vojskem, ó nejlepší z Bhāratů, a zničil okrajové parky a zahrady, sídla s jejich pozorovatelnami, vĕžovitými branami a okolními zdmi a také veřejné oblasti určené k odpočinku. Ze svého vynikajícího letadla svrhával příval zbraní, včetnĕ kamenů, kmenů stromů, hromoklínů, hadů a krup. Vznikl hrozivý vĕtrný vír a zahalil všechny svĕtové strany prachem.
SLOKA 12: Mĕsto Pána Kṛṣṇy, takto strašlivĕ sužované letadlem Saubha, nemĕlo klid, ó králi, tak jako Zemĕ, když ji napadla tři vzdušná mĕsta démonů.
SLOKA 13: Když slavný a hrdinný Pán Pradyumna vidĕl své poddané tak sužované, řekl jim: „Nebojte se“ a usedl do svého kočáru.
SLOKA 14-15: Hlavní velitelé bojovníků na kočárech – Sātyaki, Cārudeṣṇa, Sāmba, Akrūra a jeho mladší bratři spolu s Hārdikyou, Bhānuvindou, Gadou, Śukou a Sāraṇou – vyjeli z mĕsta s mnoha ostatními vynikajícími lučištníky, všichni odĕni v brnĕní a chránĕni skupinami vojáků na kočárech, slonech a koních a také pĕšími pluky.
SLOKA 16: Pak se mezi Śālvovými jednotkami a Yaduovci strhla zuřivá bitva, z níž se ježily chlupy na tĕle. Vyrovnala se velkým bitvám mezi démony a polobohy.
SLOKA 17: Svými božskými zbranĕmi Pradyumna v okamžiku zničil všechny Śālvovy magické iluze, tak jako teplé sluneční paprsky rozptylují temnotu noci.
SLOKA 18-19: Všechny šípy Pána Pradyumny mĕly zlaté tyčky, železné hroty a dokonale hladká spojení. Dvaceti pĕti srazil Śālvova hlavního velitele (Dyumāna) a sty zasáhl samotného Śālvu. Potom probodl každého Śālvova důstojníka jedním, každého jeho vozataje deseti a každého jeho konĕ a ostatní nosiče třemi.
SLOKA 20: Když vojáci obou stran spatřili slavného Pradyumnu při tomto úžasném a mocném činu, všichni Ho chválili.
SLOKA 21: V jednom okamžiku se magické letadlo vyrobené Mayou Dānavou objevilo v mnoho totožných podobách a v příštím okamžiku bylo znovu pouze jedno. Chvílemi bylo viditelné a chvílemi ne. Śālvovi nepřátelé si tedy nemohli být nikdy jisti, kde se nachází.
SLOKA 22: Letadlo Saubha se v jednom okamžiku za druhým objevovalo na zemi, na obloze, na vrcholu hory nebo ve vodĕ. Jako vířící hořící hůl nikdy nezůstávalo na jednom místĕ.
SLOKA 23: Kdekoliv se Śālva se svým letadlem Saubha a svým vojskem objevil, tam yaduovští velitelé stříleli šípy.
SLOKA 24: Śālva byl zmaten, když vidĕl své vojsko a vzdušné mĕsto takto sužované nepřátelskými šípy, které zasahovaly jako oheň a slunce a byly nesnesitelné jako hadí jed.
SLOKA 25: Protože vṛṣṇiovští hrdinové toužili po vítĕzství v tomto i v příštím svĕtĕ, neopustili svá přidĕlená místa na bojišti, i když je sužovala záplava zbraní Śālvových velitelů.
SLOKA 26: Śālvův ministr Dyumān, dříve zranĕný Śrī Pradyumnou, k Nĕmu nyní přibĕhl a s hlasitým řevem Ho udeřil kyjem z černé oceli.
SLOKA 27: Pradyumnův vozataj, Dārukův syn, si myslel, že je hruď Jeho statečného pána roztříštĕna kyjem. Jelikož dobře znal svou náboženskou povinnost, odvezl Pradyumnu z bojištĕ.
SLOKA 28: Pradyumna, syn Pána Kṛṣṇy, rychle nabyl vĕdomí, a řekl svému vozataji: „Ó vozataji, být odvezen z bojištĕ je Mi odporné!
SLOKA 29: „Kromĕ Mĕ není o nikom zrozeném v yaduovské dynastii známo, že by kdy opustil bojištĕ. Moje povĕst je nyní poskvrnĕna vozatajem, který uvažuje jako eunuch.“
SLOKA 30: „Co řeknu svým otcům, Rāmovi a Keśavovi, až se k Nim vrátím poté, co jsem prostĕ uprchl z bitvy? Co Jim mohu říci, aby to odpovídalo Mé cti?“
SLOKA 31: „Mé švagrové se Mi jistĕ budou smát a říkat: ,Ó hrdino, řekni nám, jak se Tvým nepřátelům podařilo udĕlat z Tebe v bitvĕ takového zbabĕlce.̀“
SLOKA 32: Vozataj odpovĕdĕl: Ó dlouhovĕký, učinil jsem to s plným vĕdomím své předepsané povinnosti. Ó můj Pane, vozataj musí chránit pána kočáru, když je v nebezpečí, a pán musí také chránit svého vozataje.
SLOKA 33: S tímto pravidlem na mysli jsem Tĕ odvezl z bojištĕ, protože Tĕ nepřítelův kyj zbavil vĕdomí a já jsem Tĕ považoval za vážnĕ zranĕného.