No edit permissions for Čeština

SLOKA 27

pradyumnaṁ gadayā sīrṇa-
vakṣaḥ-sthalam ariṁ-damam
apovāha raṇāt sūto
dharma-vid dārukātmajaḥ

pradyumnam  —  Pradyumny; gadayā  —  kyjem; śīrṇa  —  roztříštĕná; vakṣaḥ-sthalam  —  hruď; arim  —  nepřátel; damam  —  přemožitele; apovāha  —  odvezl; raṇāt  —  z bojištĕ; sūtaḥ  —  Jeho vozataj; dharma  —  své náboženské povinnosti; vit  —  zkušený znalec; dāruka-ātmajaḥ  —  syn Dāruky (vozataje Pána Kṛṣṇy).

Pradyumnův vozataj, Dārukův syn, si myslel, že je hruď Jeho statečného pána roztříštĕna kyjem. Jelikož dobře znal svou náboženskou povinnost, odvezl Pradyumnu z bojištĕ.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī vysvĕtluje, že ve skutečnosti má Pán Pradyumna tĕlo sac-cid-ānanda, vĕčnou, duchovní podobu, která nemůže být nikdy zranĕna svĕtskými zbranĕmi. Dārukův syn však byl velký oddaný Pána a z hluboké lásky se obával o bezpečí svého pána. Proto Ho odvezl z bojištĕ.

Śrīla Prabhupāda píše: „Śālvův vrchní velitel se jmenoval Dyumān. Byl velice mocný, a přestože byl postřelený pĕtadvaceti Pradyumnovými šípy, náhle na Pradyumnu zaútočil svým tĕžkým kyjem a udeřil ho tak silnĕ, že Pradyumna ztratil vĕdomí. Ihned se ozvalo volání: „Je mrtvý! Je mrtvý!“ Rána kyjem do Pradyumnovy hrudi byla velice vážná a vypadalo to, jako kdyby mu ji rozpoltila.[viz nová KB]“

« Previous Next »