SLOKA 27
pradyumnaṁ gadayā sīrṇa-
vakṣaḥ-sthalam ariṁ-damam
apovāha raṇāt sūto
dharma-vid dārukātmajaḥ
pradyumnam — Pradyumny; gadayā — kyjem; śīrṇa — roztříštĕná; vakṣaḥ-sthalam — hruď; arim — nepřátel; damam — přemožitele; apovāha — odvezl; raṇāt — z bojištĕ; sūtaḥ — Jeho vozataj; dharma — své náboženské povinnosti; vit — zkušený znalec; dāruka-ātmajaḥ — syn Dāruky (vozataje Pána Kṛṣṇy).
Pradyumnův vozataj, Dārukův syn, si myslel, že je hruď Jeho statečného pána roztříštĕna kyjem. Jelikož dobře znal svou náboženskou povinnost, odvezl Pradyumnu z bojištĕ.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī vysvĕtluje, že ve skutečnosti má Pán Pradyumna tĕlo sac-cid-ānanda, vĕčnou, duchovní podobu, která nemůže být nikdy zranĕna svĕtskými zbranĕmi. Dārukův syn však byl velký oddaný Pána a z hluboké lásky se obával o bezpečí svého pána. Proto Ho odvezl z bojištĕ.
Śrīla Prabhupāda píše: „Śālvův vrchní velitel se jmenoval Dyumān. Byl velice mocný, a přestože byl postřelený pĕtadvaceti Pradyumnovými šípy, náhle na Pradyumnu zaútočil svým tĕžkým kyjem a udeřil ho tak silnĕ, že Pradyumna ztratil vĕdomí. Ihned se ozvalo volání: „Je mrtvý! Je mrtvý!“ Rána kyjem do Pradyumnovy hrudi byla velice vážná a vypadalo to, jako kdyby mu ji rozpoltila.[viz nová KB]“