No edit permissions for Čeština

SLOKA 16

evaṁ yogeśvaraḥ kṛṣṇo
bhagavān jagad-īśvaraḥ
īyate paśu-dṛṣṭīnāṁ
nirjito jayatīti saḥ

evam  —  tímto způsobem; yoga  —  mystické yogy; īśvaraḥ  —  Pán; kṛṣṇaḥ  —  Kṛṣṇa; bhagavān  —  Osobnost Božství; jagat  —  vesmíru; īśvaraḥ  —  Pán; īyate  —  připadá; paśu  —  jako zvířata; dṛṣṭīnām  —  tĕm, jejichž pohled; nirjitaḥ  —  poražený; jayati  —  je vítĕzný; iti  —  jako kdyby; saḥ  —  On.

Takto je Pán Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, vládce všech mystických sil a Pán vesmíru, vždy vítĕzný. Jen ti s pohledem podobným zvířecímu si myslí, že nĕkdy prohrává.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī podává tento obsáhlý komentář k této části Śrīmad-Bhāgavatamu:

Ohlednĕ zabití Dantavakry Uttara-khaṇḍa (279) Padma Purāṇy obsahuje další podrobnosti v této pasáži: atha śiśupālaṁ nihataṁ śrutvā dantavakraḥ kṛṣṇena saha yoddhuṁ mathurām ājagāma. kṛṣṇas tu tac chrutvā ratham āruhya mathurām āyayau. „Když potom Dantavakra slyšel, že byl Śiśupāla zabit, odjel do Mathury bojovat s Kṛṣṇou. Když se o tom Kṛṣṇa doslechl, usedl do svého kočáru a odjel do Mathury.“

Tayor dantavakra-vāsudevayor aho-rātraṁ mathurā-dvāri saṅgrāmaḥ samavartata. kṛṣṇas tu gadayā taṁ jaghāna. sa tu cūrṇita-sarvāṅgo vajra-nirbhinno mahīdhara iva gatāsur avani-tale nipapāta. so 'pi hareḥ sārūpyeṇa yogi-gamyaṁ nityānanda-sukha-daṁ śāśvataṁ paramaṁ padam avāpa: „Mezi obĕma – Dantavakrou a Pánem Vāsudevou – se potom u brány Mathury strhl boj, který trval celý den a noc. Nakonec Kṛṣṇa Dantavakru udeřil svým kyjem a Dantavakra padl bez života na zem se všemi končetinami roztříštĕnými jako hora rozbitá bleskem. Dantavakra dosáhl osvobození, získal stejnou podobu jako má Pán, a tak také dosáhl Pánova vĕčného, svrchovaného sídla dosažitelného dokonalými yogīmi, které udĕluje štĕstí vĕčné duchovní blaženosti.“

Itthaṁ jaya-vijayau sanakādi-śāpa-vyājena kevalaṁ bhagavato līlārthaṁ saṁsṛtāv avatīrya janma-traye 'pi tenaiva nihatau janma-trayāvasāne muktim avāptau: „Stalo se, že Jaya a Vijaya – zdánlivĕ kvůli kletbĕ Sanaky a jeho bratrů, ale ve skutečnosti pro umožnĕní zábav Nejvyššího Pána – sestoupili do tohoto hmotného svĕta a ve třech životech po sobĕ byli zabiti samotným Pánem. Potom, po skončení tĕchto tří životů, dosáhli osvobození.“

V této pasáži Padma Purāṇy slova kṛṣṇas tu tac chrutvā, „když se o tom Kṛṣṇa doslechl“, vyjadřují, že to Pán slyšel od Nārady, který cestuje rychle jako mysl, že Dantavakra odjel do Mathury. Proto Pán ihned po zabití Śālvy, aniž by nejprve vstoupil do Dvāraky, dorazil v jediném okamžiku do blízkosti Mathury ve svém kočáru, který se také pohybuje rychle jako mysl, a tam uvidĕl Dantavakru. Dodnes u brány Mathury smĕřující ke Dvārace stojí vesnice známá v místním nářečí jako Datihā, což je jméno odvozené ze sanskrtského dantavakra-ha, „hubitel Dantavakry“. Tuto vesnici založil Kṛṣṇův pravnuk Vajra.

Ve stejné pasáži Padma Purāṇy následují tyto výroky: kṛṣṇo 'pi taṁ hatvā yamunām uttīrya nanda-vrajaṁ gatvā sotkaṇṭhau pitarāv abhivādyāśvāsya tābhyāṁ sāśru-sekam āliṅgitaḥ sakala-gopa-vṛddhān praṇamya bahu-vastrābharaṇādibhis tatra-sthān santarpayām āsa. „A po jeho (Vidūrathovĕ) zabití Kṛṣṇa překročil Yamunu a odebral se do Nandovy vesnice pastevců, kde uctil a utĕšil své zarmoucené rodiče. Ti Ho zmáčeli slzami a objali a potom se Pán poklonil starším pastevcům a potĕšil všechny obyvatele hojnými dary v podobĕ odĕvů, ozdob a tak dále.“

kālindyāḥ puline ramye
puṇya-vṛkṣa-samācite
gopa-nārībhir aniśaṁ
krīḍayām āsa keśavaḥ

ramya-keli-sukhenaiva
gopa-veśa-dharaḥ prabhuḥ
bahu-prema-rasenātra
māsa-dvayam uvāsa ha

„Pán Keśava se neustále bavil s pasačkami na okouzlujícím břehu Kālindī, který byl plný zbožných stromů. Tak tam Nejvyšší Pán, který přijal podobu pasáčka, sídlil dva mĕsíce a užíval si důvĕrných zábav v různých náladách láskyplných výmĕn.“

Atha tatra-sthā nanda-gopādayaḥ sarve janāḥ putra-dārādi-sahitā vāsudeva-prasādena divya-rūpa-dharā vimānam ārūḍhāḥ paramaṁ vaikuṇṭha-lokam avāpuḥ. kṛṣṇas tu nanda-gopa-vrajaukasāṁ sarveṣāṁ nirāmayaṁ sva-padaṁ dattvā divi deva-gaṇaiḥ saṁstūyamāno dvāravatīṁ viveśa: „Potom, milostí Pána Vāsudevy, Nanda a všichni ostatní obyvatelé toho místa, spolu s jejich dĕtmi a manželkami, přijali své vĕčné, duchovní podoby, nastoupili do nebeského letadla a vystoupili na svrchovanou planetu Vaikuṇṭhu (Goloku Vṛndāvan). Pán Kṛṣṇa však poté, co udĕlil Nandovi Gopovi a všem ostatním obyvatelům Vraji své vlastní transcendentální sídlo, které je prosté všech nemocí, cestoval nebesy a vrátil se do Dvāraky, zatímco Ho polobozi opĕvovali.“

Śrīla Rūpa Gosvāmī tuto pasáž takto komentuje ve své Laghu-bhāgavatāmṛtĕ (1.488–89):

vrajeśāder aṁśa-bhūtā
ye droṇādyā avātaran
kṛṣṇas tān eva vaikuṇṭhe
prāhiṇod iti sāmpratam

preṣṭhebhyo ’pi priyatamair
janair gokula-vāsibhiḥ
vṛndāraṇye sadaivāsau
vihāraṁ kurute hariḥ

„Jelikož Droṇa a ostatní polobozi v minulosti sestoupili na Zem, aby jako částečné expanze splynuli s králem Vraji a ostatními oddanými z Vṛndāvanu, nyní tyto polobožské expanze poslal Pán Kṛṣṇa na Vaikuṇṭhu. Pán Hari si vĕčnĕ užívá zábav ve Vṛndāvanu se svými důvĕrnými oddanými, obyvateli Gokuly, kteří Mu jsou dražší než i ti nanejvýš drazí ostatní oddaní.“

V pasáži z Padma Purāṇy se slovo putra ve frázi nanda-gopādayaḥ sarve janāḥ putra-dārādi-sahitāḥ („Nanda Gopa a ostatní, spolu s jejich dĕtmi a manželkami“) týká synů jako Kṛṣṇa, Śrīdāmā a Subala, zatímco slovo dāra se týká manželek jako Śrī Yaśodā a Kīrtidā, matka Rādhārāṇī. Fráze sarve janāḥ („všichni lidé“) se týká každého v oblasti Vraji. Tak se všichni odebrali na prvotřídní planetu Vaikuṇṭhu, Goloku. Fráze divya-rūpa-dharāḥ vyjadřuje, že se na Goloce vĕnují zábavám vhodným pro polobohy, ne tĕm, které jsou vhodné pro lidi, jak činí v Gokule. Tak jako bĕhem inkarnace Pána Rāmacandry byli obyvatelé Ayodhyi přepraveni na Vaikuṇṭhu ve svých vlastních tĕlech, v této inkarnaci Kṛṣṇay obyvatelé Vraji dosáhli Goloky ve svých.

Cestu Pána Kṛṣṇy ze Dvāraky do Vraji potvrzuje tato pasáž ze Śrīmad-Bhāgavatamu (1.11.9): yarhy ambujākṣāpasasāra bho bhavān kurūn madhūn vātha suhṛd-didṛkṣayā tatrābda-koṭi-pratimaḥ kṣaṇo bhavet. „Ó Pane s lotosovýma očima, vždy, když odcházíš do Mathury, Vṛndāvanu či Hastināpuru, aby ses setkal se svými přáteli a příbuznými, každý okamžik Tvé nepřítomnosti nám připadá jako milión let.“ Pán Kṛṣṇa toužil navštívit své přátele a příbuzné ve Vraji od té doby, kdy tam odjel Pán Baladeva, ale Jeho matka, otec a ostatní starší obyvatelé Dvāraky Mu odmítli dát svolení. Nyní však, po zabití Śālvy, když se Kṛṣṇa doslechl od Nārady, že Dantavakra odjel do Mathury, nemohl nikdo nic namítat proti Pánovĕ okamžité cestĕ tam bez předchozí cesty do Dvāraky. A po zabití Dantavakry mĕl příležitost se setkat se svými přáteli a příbuznými žijícím ve Vraji.

Takto Pán uvažoval a také si připomnĕl Uddhavovu zmínku o gopīch ve slovech gāyanti te viśada-karma (Bhāg. 10.71.9), takže odjel do Vraji a rozptýlil pocity odloučení jejích obyvatel. Dva mĕsíce si Pán Kṛṣṇa užíval ve Vṛndāvanu přesnĕ jako dříve, než odjel zabít Kaṁsu v Mathuře. Pak, na konci dvou mĕsíců, odstranil své vrajské zábavy z očí svĕtských lidí tím, že vzal polobožské části svých rodičů a ostatních příbuzných a přátel na Vaikuṇṭhu. Takto se, v jednom úplném projevu, odebral na Goloku v duchovním svĕtĕ, v jiném zůstal trvale si užívat ve Vraji, neviditelný hmotným očím, a v ještĕ dalším usedl do svého kočáru a vrátil se sám do Dvāraky. Lidé z provincie Śaurasena si mysleli, že po zabití Dantavakry Kṛṣṇa navštívil své rodiče a ostatní drahé příbuzné a nyní se vrací do Dvāraky. Lidé z Vraji naopak nemohli pochopit, kam náhle zmizel, a tak naprosto užasli.

Śukadeva navíc uvážil, že si Parīkṣit Mahārāja mohl myslet: „Jak to, že tentýž Kṛṣṇa, který zařídil, aby pastevci dosáhli Vaikuṇṭhy ve svých vlastních tĕlech, také způsobil, že se obyvatelé Dvāraky dostali do tak nepříznivé situace v průbĕhu Jeho mauṣala-līly?“ Král by to tedy mohl považovat za nespravedlnost kvůli své spříznĕnosti s Yaduovci. Proto mu Śukadeva Gosvāmī neumožnil vyslechnout tuto zábavu, kterou, jak je uvedeno výše, vypráví Uttara-khaṇḍa Śrī Padma Purāṇy.

Ve Śrī Vaiṣṇava-toṣaṇī, komentáři Sanātany Gosvāmīho k desátému zpĕvu, nalézáme tento seznam posloupnosti zábav: Jako první byla cesta u příležitosti zatmĕní slunce, potom shromáždĕní bĕhem Rājasūyi, pak hazardní hra a pokus o svléknutí Draupadī, poté vyhnanství Pāṇḍuovců v lese, po nĕm zabití Śālvy a Dantavakry, potom Kṛṣṇova návštĕva Vṛndāvanu a nakonec závĕr vṛndāvanských zábav.

« Previous Next »