SLOKA 6
tarhy ānṛṇyam upaimy ajña
mitrāṇāṁ mitra-vatsalaḥ
bandhu-rūpam ariṁ hatvā
vyādhiṁ deha-caraṁ yathā
tarhi — potom; ānṛṇyam — splacení svého dluhu; upaimi — dosáhnu; ajña — ó neinteligentní; mitrāṇām — vůči mým přátelům; mitra-vatsalaḥ — jenž miluji své přátele; bandhu — člena rodiny; rūpam — v podobĕ; arim — nepřítele; hatvā — po zabití; vyādhim — nemoc; deha-caram — v tĕle; yathā — jako.
„Potom, ó neinteligentní, já, který jsem zavázán svým přátelům, splatím svůj dluh vůči nim tím, že Tĕ zabiji, svého nepřítele přestrojeného za příbuzného, který se podobá nemoci v mém tĕle.“
Podle ācāryů slovo ajña vyjadřuje, že ve srovnání s Pánem Kṛṣṇou není nikdo inteligentnĕjší. Dále slovo bandhu-rūpam vyjadřuje, že Pán Kṛṣṇa je ve skutečnosti skutečný přítel každé bytosti, a vyādhim vyjadřuje, že Pán Kṛṣṇa je Nadduše, cíl meditace v srdci, který odstraňuje naši mentální úzkost. Dále ācāryové překládají slovo hatvā jako jñātvā; jinými slovy, správným poznáním Kṛṣṇa může osoba ve skutečnosti osvobodit všechny své přátele.