SLOKA 2
ko nu śrutvāsakṛd brahmann
uttamaḥśloka-sat-kathāḥ
virameta viśeṣa-jño
viṣaṇṇaḥ kāma-mārgaṇaiḥ
kaḥ — kdo; nu — vskutku; śrutvā — poté, co slyšel; asakṛt — opakovanĕ; brahman — ó brāhmaṇo; uttamaḥ-śloka — o Pánu Kṛṣṇovi; sat — transcendentální; kathāḥ — vyprávĕní; virameta — může od toho upustit; viśeṣa — to nejdůležitĕjší (v životĕ); jñaḥ — kdo zná; viṣaṇṇaḥ — znechucený; kāma — o naplnĕní hmotných tužeb; mārgaṇaiḥ — snažením.
Ó brāhmaṇo, jak by mohl nĕkdo, kdo ví, co je v životĕ nejdůležitĕjší, a kdo je znechucený usilováním o smyslový požitek, ztratit zájem o transcendentální vyprávĕní o Pánu Uttamaḥślokovi poté, co jim opakovanĕ naslouchal?
Śrīla Viśvanātha Cakravartī na tomto místĕ komentuje, že vídáme mnoho lidí, kteří si neudrží své duchovní odhodlání, přestože o Pánu naslouchali mnohokrát. Ācārya vysvĕtluje, že proto je zde významné slovo viśeṣa-jña. Ti, kdo skutečnĕ pochopili, co je v životĕ nejdůležitĕjší, se vĕdomí Kṛṣṇy nevzdají. A další kvalifikací je být viṣaṇṇaḥ kāma-mārgaṇaiḥ, znechucený hmotným uspokojováním smyslů. Tyto dvĕ vlastnosti se navzájem doplňují. Pokud nĕkdo okusil pravou chuť vĕdomí Kṛṣṇy, bude automaticky znechucený nižší chutí hmotného požitku. Takový ryzí posluchač vyprávĕní o Kṛṣṇovi nedokáže zanechat naslouchání o Pánových fascinujících zábavách.