SLOKA 44
śrī-brāhmaṇa uvāca
kim asmābhir anirvṛttaṁ
deva-deva jagad-guro
bhavatā satya-kāmena
yeṣāṁ vāso guror abhūt
śrī-brāhmaṇaḥ uvāca — brāhmaṇa pravil; kim — co; asmābhiḥ — námi; anirvṛttam — nebylo získáno; deva-deva — ó Pane pánů; jagat — vesmíru; guro — ó duchovní učiteli; bhavatā — s Tebou; satya — naplnĕné; kāmena — jehož všechny touhy; yeṣām — jehož; vāsaḥ — sídlo; guroḥ — v domĕ duchovního učitele; abhūt — bylo.
Brāhmaṇa pravil: Jak by mohlo být nĕco, čeho by se mi nepodařilo dosáhnout, ó Pane pánů, ó učiteli vesmíru, když jsem mohl s Tebou, jehož každá touha se splní, osobnĕ žít v domĕ duchovního učitele?
Brāhmaṇa Sudāmā moudře chápe, jaké mĕl neobyčejné štĕstí, že žil se Śrī Kṛṣṇou v domĕ jejich duchovního učitele. Veškeré vnĕjší tĕžkosti, které zažívali, byly ve skutečnosti výrazem Pánovy milosti, neboť učily o důležitosti služby duchovnímu mistrovi.
Śrīla Prabhupāda vyjadřuje pocity učeného brāhmaṇy takto: „(Sudāmā řekl:) ,Můj milý Kṛṣṇo, jsi Nejvyšší Pán a nejvyšší duchovní učitel každého, a jelikož jsem mĕl to štĕstí, že jsem s Tebou mohl žít v domĕ našeho gurua, myslím, že už se nemusím zabývat předepsanými védskými povinnostmi.̀“