SLOKA 40
evaṁ sa vipro bhagavat-suhṛt tadā
dṛṣṭvā sva-bhṛtyair ajitaṁ parājitam
tad-dhyāna-vegodgrathitātma-bandhanas
tad-dhāma lebhe ’cirataḥ satāṁ gatim
evam — tak; saḥ — on; vipraḥ — brāhmaṇa; bhagavat — Nejvyššího Pána; suhṛt — přítel; tadā — tehdy; dṛṣṭvā — když vidĕl; sva — svými; bhṛtyaiḥ — služebníky; ajitam — nepřemožitelného; parājitam — přemoženého; tat — o Nĕm; dhyāna — jeho meditace; vega — silou; udgrathita — rozvázaná; ātma — vlastního já; bandhanaḥ — pouta; tat — Jeho; dhāma — sídla; lebhe — dosáhl; acirataḥ — zakrátko; satām — velkých svĕtců; gatim — cíl.
Když takto brāhmaṇa vidĕl, jak Jeho vlastní služebníci přemáhají nepřemožitelného Nejvyššího Pána, pocítil tento Pánův drahý přítel, že jsou zbývající uzly připoutanosti ke hmotĕ v jeho srdci přesekány silou jeho neustálé meditace o Pánu. Zakrátko dospĕl do svrchovaného sídla Pána Kṛṣṇy, které je cílem velkých svĕtců.
Sudāmovo pozemské bohatství bylo popsáno a nyní Śukadeva Gosvāmī popisuje poklad, z nĕhož se brāhmaṇa tĕšil po ukončení tohoto života. Śrī Jīva Gosvāmī zmiňuje, že poslední špetkou Sudāmovy iluze byla nepatrná pýcha na to, že je odříkavým brāhmaṇou. I ta však byla zničena jeho rozjímáním o tom, jak se Nejvyšší Pán podvoluje svým oddaným.