SLOKA 11
na hy am-mayāni tīrthāni
na devā mṛc-chilā-mayāḥ
te punanty uru-kālena
darśanād eva sādhavaḥ
na — ne; hi — vskutku; ap — z vody; mayāni — složená; tīrthāni — svatá místa; na — ne; devāḥ — božstva; mṛt — z hlíny; śilā — a kamene; mayāḥ — složená; te — ona; punanti — očišťují; uru-kālena — po dlouhé dobĕ; darśanāt — zahlédnutím; eva — pouze; sādhavaḥ — svĕtci.
Samotné vodní plochy nejsou skutečná svatá poutní místa a samotné podoby z hlíny a kamene nejsou pravá božstva hodná uctívání. Ty očišťují až po dlouhé dobĕ, ale svatí mudrci človĕka očistí okamžitĕ, jen co je zahlédne.
Jelikož Osobnost Božství je absolutní, Nejvyšší Duše, neliší se jakékoliv zastoupení Pána – ať projevené v kameni, malbĕ, zvuku či skrze kterékoliv jiné autorizované médium – od Jeho původní podoby na svrchované duchovní planetĕ, Goloce Vṛndāvanu. Obyčejní polobozi však nejsou absolutní, neboť to jsou nepatrné duše, a jejich zastoupení s nimi proto nejsou totožná. Uctívání polobohů nebo obřadní koupele na posvĕceném místĕ skýtají jen omezený prospĕch tĕm, kdo postrádají transcendentální víru v Nejvyššího Pána.
Oproti tomu velcí vaiṣṇavští svĕtci jako Vyāsadeva, Nārada a čtyři Kumārové jsou neustále pohroužení ve vĕdomí Kṛṣṇy, a proto jsou opravdovými pohyblivými tīrthami, poutními místy. Pouhý okamžik v jejich společnosti, zvláštĕ při naslouchání jejich oslavování Pána, může človĕka vyprostit ze všeho zapletení ve hmotĕ. Král Yudhiṣṭhira řekl Vidurovi:
bhavad-vidhā bhāgavatās
tīṛtha-bhūtāḥ svayaṁ vibho
tīrthī-kurvanti tīrthāni
svāntaḥ-sthena gadābhṛtā
„Můj pane, oddaní jako ty jsou vskutku zosobnĕná svatá místa. Jelikož nosíš Osobnost Božství ve svém srdci, vytváříš poutní místa ze všech míst, která navštívíš.“ (Bhāg. 1.13.10)