SLOKA 66
nandas tu sakhyuḥ priya-kṛt
premṇā govinda-rāmayoḥ
adya śva iti māsāṁs trīn
yadubhir mānito ’vasat
nandaḥ — Nanda; tu — a; sakhyuḥ — svému příteli; priya — náklonnost; kṛt — jenž dával najevo; premṇā — z lásky; govinda-rāmayoḥ — ke Kṛṣṇovi a Balarāmovi; adya — (pojedu pozdĕji) dnes; śvaḥ — (pojedu) zítra; iti — takto hovořící; māsān — mĕsíce; trīn — tři; yadubhiḥ — Yaduovci; mānitaḥ — ctĕný; avasat — zůstal.
A Nanda také oplýval náklonností ke svému příteli Vasudevovi. Proto bĕhem následujících dní Nanda opakovanĕ oznamoval: „Pojedu pozdĕji bĕhem dneška“ a „Pojedu zítra“. Z lásky ke Kṛṣṇovi a Balarāmovi tam však zůstal tři mĕsíce, zahrnovaný úctou všemi Yaduovci.
Poté, co se Nanda rozhodl, že pojede hned ráno, prohlásil, „Pojedu pozdĕji bĕhem dneška,“ a když nadešlo odpoledne, vždy řekl, „Zůstanu jen do zítra.“ Śrīla Viśvanātha Cakravartī nabízí jeden důvod, který ho mohl vést k otálení: Nanda potají zamýšlel odvézt Kṛṣṇu s sebou zpátky do Vraji, ale nechtĕl přivést Vasudevu k zoufalství. Tak pokračovala jeho nerozhodnost tři mĕsíce.