SLOKA 25
khaṁ vāyur jyotir āpo bhūs
tat-kṛteṣu yathāśayam
āvis-tiro-’lpa-bhūry eko
nānātvaṁ yāty asāv api
kham — éter; vāyuḥ — vzduch; jyotiḥ — oheň; āpaḥ — voda; bhūḥ — zemĕ; tat — jejich; kṛteṣu — ve výtvorech; yathā-āśayam — podle konkrétních umístĕní; āviḥ — projevené; tiraḥ — neprojevené; alpa — malé; bhūri — velké; ekaḥ — jedna; nānātvam — mnohosti; yāti — nabývá; asau — ta; api — také.
Prvky éter, vzduch, oheň, voda a zemĕ nabývají viditelných, neviditelných, nepatrných či obrovských podob, jak se projevují v různých objektech. Podobnĕ se Paramātmā, ač jediná, zdánlivĕ stává mnoha.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī vysvĕtluje tento a předchozí verš takto: Jediná Paramātmā se jeví jako mnohá vlivem kvalit přírody, které sama vytváří. Jak je to možné? Jelikož ve skutečnosti se Paramātmā sice sama ozařuje, je vĕčná, povznesená nade vše a prostá kvalit přírody, ale když se zjevuje ve svých projevech, vypadá to, že je tomu právĕ naopak – že se stává mnoha dočasnými objekty prostoupenými kvalitami přírody. Tak jako se prvky – éter a ostatní – zdánlivĕ objevují a mizí, když se projevují v nádobách a dalších vĕcech, Paramātmā se zdánlivĕ objevuje a mizí ve svých různých projevech.