SLOKA 21
tebhyaḥ sva-vīkṣaṇa-vinaṣṭa-tamisra-dṛgbhyaḥ
kṣemaṁ tri-loka-gurur artha-dṛśaṁ ca yacchan
śṛṇvan dig-anta-dhavalaṁ sva-yaśo ’śubha-ghnaṁ
gītaṁ surair nṛbhir agāc chanakair videhān
tebhyaḥ — pro nĕ; sva — Jeho; vīkṣaṇa — pohledem; vinaṣṭa — odstranĕná; tamisra — temnota; dṛgbhyaḥ — jejichž očí; kṣemam — nebojácnost; tri — tří; loka — svĕtů; guruḥ — duchovní mistr; artha-dṛśam — duchovní zrak; ca — a; yacchan — udílející; śṛṇvan — slyšící; dik — svĕtových stran; anta — konce; dhavalam — jež očišťuje; sva — svou; yaśaḥ — slávu; aśubha — nepříznivost; ghnam — jež odstraňuje; gītam — opĕvovanou; suraiḥ — polobohy; nṛbhiḥ — a lidmi; agāt — přijel; śanakaiḥ — postupnĕ; videhān — do království Videhy.
Když jen Pán Kṛṣṇa, duchovní mistr tří svĕtů, upřel svůj zrak na ty, kdo se na Nĕho přišli podívat, zbavoval je slepoty materialismu. Zatímco je takto obdarovával nebojácností a božským pohledem, poslouchal polobohy a lidi, jak opĕvují Jeho slávu, jež očišťuje celý vesmír a ničí všechno neštĕstí. Postupnĕ dojel do Videhy.
Śrīla Jīva Gosvāmī klade logickou otázku, jak mohli obyčejní lidé po cestĕ vůbec vidĕt Pána, když jim oči zakrývala nevĕdomost a Pánův kočár byl navíc rychlejší než vítr? Śrīla Jīva sám odpovídá, že zvláštní milostivý pohled Pána Kṛṣṇy každého zmocnil čistou oddaností, jež dává přístup do Jeho společnosti. Jinak by zůstal mimo dosah jejich zraků, jak sám říká ve svých pokynech Uddhavovi: bhaktyāham ekayā grāhyaḥ – „Jedinĕ oddaností je možné Mĕ vnímat.“ (Bhāg. 11.14.21) Výraz sva-vīkṣaṇa-vinaṣṭa-tamisra-dṛgbhyaḥ má sice v základním smyslu tvar mužského rodu, ale s přihlédnutím ke gramatickému pravidlu tvoření složenin zvanému eka-śeṣa ho lze v tomto kontextu vztahovat jak na muže, tak na ženy.