SLOKA 27-29
śrāntān apy atha tān dūrāj
janakaḥ sva-gṛhāgatān
ānīteṣv āsanāgryeṣu
sukhāsīnān mahā-manāḥ
pravṛddha-bhaktyā uddharṣa-
hṛdayāsrāvilekṣaṇaḥ
natvā tad-aṅghrīn prakṣālya
tad-apo loka-pāvanīḥ
sa-kuṭumbo vahan mūrdhnā
pūjayāṁ cakra īśvarān
gandha-mālyāmbarākalpa-
dhūpa-dīpārghya-go-vṛṣaiḥ
śrāntān — unavené; api — jistĕ; atha — tehdy; tān — je; dūrāt — zdaleka; janakaḥ — král Bahulāśva, potomek Janaky; sva — do jeho; gṛha — domu; āgatān — přišlé; ānīteṣu — jež byla vynesena; āsana — na sedadla; agryeṣu — prvotřídní; sukha — pohodlnĕ; āsīnān — usazené; mahā-manāḥ — velmi inteligentní; pravṛddha — silnou; bhaktyā — s oddaností; ut-dharṣa — přeradostné; hṛdaya — jehož srdce; asra — slzami; āvila — zastřené; īkṣaṇaḥ — jehož oči; natvā — poté, co se poklonil; tat — jejich; aṅghrīn — nohy; prakṣālya — poté, co omyl; tat — z toho; apaḥ — vodu; loka — celý svĕt; pāvanīḥ — schopnou očistit; sa — spolu se; kuṭumbaḥ — svou rodinou; vahan — nesoucí; mūrdhnā — na hlavĕ; pūjayām cakre — uctíval; īśvarān — pány; gandha — vonnou (santálovou) pastou; mālya — kvĕtinovými girlandami; ambara — odĕvy; ākalpa — šperky; dhūpa — vonnými tyčinkami; dīpa — lampičkami; arghya — vodou arghya; go — kravami; vṛṣaiḥ — a býky.
Když král Bahulāśva, potomek Janaky, vidĕl, jak se k jeho domu zdálky blíží Pán Kṛṣṇa s mudrci, kteří byli z cesty ponĕkud unavení, okamžitĕ pro nĕ nechal vynést čestná sedadla. Poté, co se všichni pohodlnĕ usadili, moudrý král, jehož srdce překypovalo radostí a jenž mĕl oči zastřené slzami, se jim poklonil a s hlubokou oddaností jim omyl nohy. Použitou vodu, která byla schopná očistit celý svĕt, pak vzal a pokropil si s ní hlavu i hlavy členů své rodiny. Potom všechny ty velké pány uctíval tak, že jim nabídl vonnou santálovou pastu, kvĕtinové girlandy, krásné odĕvy a ozdoby, vonné tyčinky, lampičky, vodu arghya a krávy a býky.
Śrīla Prabhupāda komentuje: „Bahulāśva, král Videhy, byl velice inteligentní a dokonale ovládal zdvořilé chování. Byl překvapený, že v jeho domĕ je osobnĕ přítomno mnoho mudrců společnĕ s Nejvyšší Osobností Božství. Dobře vĕdĕl, že podmínĕné duše, které se zabývají svĕtskými vĕcmi, nemohou být stoprocentnĕ čisté, zatímco Nejvyšší Pán a Jeho čistí oddaní jsou vždy transcendentální vůči svĕtskému znečištĕní. Proto žasl, když vidĕl, že Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa, a všichni velcí mudrci navštívili jeho dům, a dĕkoval Pánu Kṛṣṇovi za Jeho bezpříčinnou milost.“
Slovo īśvara se v tomto verši vztahuje nejen na Nejvyššího Pána, ale i na vznešené mudrce v Jeho společnosti; to potvrzují ācāryové Śrīdhara Svāmī a Viśvanātha Cakravartī.