SLOKA 38
sa yad ajayā tv ajām anuśayīta guṇāṁś ca juṣan
bhajati sarūpatāṁ tad anu mṛtyum apeta-bhagaḥ
tvam uta jahāsi tām ahir iva tvacam ātta-bhago
mahasi mahīyase ’ṣṭa-guṇite ’parimeya-bhagaḥ
saḥ — ona (individuální živá bytost); yat — protože; ajayā — vlivem hmotné energie; tu — ale; ajām — té hmotné energie; anuśayīta — ulehá vedle; guṇān — její vlastnosti; ca — a; juṣan — přijímá; bhajati — bere na sebe; sa-rūpatām — podoby podobající se (vlastnostem přírody); tat-anu — následkem toho; mṛtyum — smrt; apeta — zbavená; bhagaḥ — svých majestátů; tvam — Ty; uta — na druhé stranĕ; jahāsi — opouštĕjící; tām — ji (hmotnou energii); ahiḥ — had; iva — jako kdyby; tvacam — svou (starou svlečenou) kůži; ātta-bhagaḥ — se vším majestátem; mahasi — ve svých duchovních energiích; mahīyase — jsi oslavován; aṣṭa-guṇite — osmeré; aparimeya — neomezené; bhagaḥ — jehož vznešené vlastnosti.
Klamná hmotná příroda přitahuje nepatrnou živou bytost, aby ji objala, a ta proto přijímá podoby tvořené jejími vlastnostmi. Následnĕ ztrácí všechny duchovní vlastnosti a musí opakovanĕ umírat. Ty se však hmotné energii vyhýbáš stejnĕ jako had opouští svou starou kůži. Jsi proslaven svým vlastnictvím osmi mystických vznešených vlastností a užíváš si neomezeného majestátu.
Ačkoliv je jīva čistĕ duchovní, kvalitativnĕ rovná Nejvyššímu Pánu, má sklon poklesnout tím, že obejme nevĕdomost hmotného klamu. Když ji uchvátí lákadla Māyi, přijímá tĕla a smysly vytvořené tak, aby jí umožnily užívat si v zapomnĕní. Tato tĕla vytvořená z hrubého materiálu tří kvalit Māyi – dobra, vášnĕ a nevĕdomosti – obklopují duši v podobĕ různých druhů neštĕstí, které končí smrtí a dalším zrozením.
Nejvyšší Duše a individuální duše sdílejí tutéž duchovní povahu, ale Nejvyšší Duši nemůže zajmout nevĕdomost jako Její nekonečnĕ malou společnici. Kouř může zahalit záři malé roztavené koule mĕdi temnotou, ale obrovská sluneční koule stejným druhem zatmĕní nikdy neutrpí. Māyā je koneckonců vĕrná služebnice Osobnosti Božství, vnĕjší expanze Jeho vnitřní energie Yogamāyi. Śrī Nārada Pañcarātra uvádí v rozhovoru mezi Śruti a Vidyou:
asyā āvarika-śaktir
mahā-māyākhileśvarī
yayā mugdhaṁ jagat sarvaṁ
sarve dehābhimāninaḥ
„Z ní odvozená zakrývající energie je Mahā-māyā, vládkynĕ všeho hmotného. Mate celý vesmír, a tak se každá živá bytost mylnĕ ztotožňuje se svým hmotným tĕlem.“
Tak jako had odvrhává svou starou kůži, neboť ví, že není součástí jeho totožnosti, Nejvyšší Pán se vždy vyhýbá své vnĕjší, hmotné energii. Jeho osm mystických vlastností tvořených aṇimou (schopností stát se nekonečnĕ malým), mahimou (schopností stát se nekonečnĕ velkým) a tak dále nemá žádný nedostatek nebo hranici. Proto stín hmotné temnoty nemůže vstoupit do říše Jeho jedinečné, zářivé slávy.
V zájmu tĕch, jejichž realizace duchovního života se probouzí jen postupnĕ, Upaniṣady nĕkdy hovoří obecnĕ o ātmĕ či Brahmanu, aniž by otevřenĕ rozlišovaly mezi vyšší a nižší duší, Paramātmou a jīvātmou. Dostatečnĕ často však popisují tuto dualitu jednoznačnĕ:
dvā suparṇā sayujā sakhāyā
samānaṁ vṛkṣaṁ pariṣasvajāte
tayor anyaḥ pippalaṁ svādv atty
anaśnann anyo 'bhicākaśīti
„Dva ptačí přátelé spolu sedí na stejném stromu pippala. Jeden si užívá chuti jeho bobulí, zatímco druhý nejí a místo toho na svého přítele dohlíží.“ (Śvetāśvatara Upaniṣad 4.6) Dva ptáci v tomto přímĕru jsou duše a Nadduše, strom je tĕlo a chuť bobulí jsou různé smyslové požitky.
Śrīla Śrīdhara Svāmī se modlí:
nṛtyantī tava vīkṣaṇāṅgaṇa-gatā kāla-svabhāvādibhir
bhāvān sattva-rajas-tamo-guṇa-mayān unmīlayantī bahūn
mām ākramya padā śirasy ati-bharaṁ sammardayanty āturaṁ
māyā te śaraṇaṁ gato 'smi nṛ-hare tvām eva tāṁ vāraya
„Pohled, který vrháš na svou společnici, zahrnuje čas, hmotné sklony živých bytostí a tak dále. Tento pohled tančí na její tváři, a tak probouzí množství stvořených bytostí, které se rodí v kvalitĕ dobra, vášnĕ a nevĕdomosti. Ó Pane Nṛhari, Tvá Māyā mi stoupla na hlavu, nesmírnĕ silnĕ mĕ tlačí a působí mi velkou úzkost. Nyní jsem se uchýlil do útočištĕ k Tobĕ. Prosím přimĕj ji, aby přestala.“