SLOKA 1

Jedenáctý zpĕv Śrīmad-Bhāgavatamu začíná odkazem na zábavy, kterým see Pán Śrī Kṛṣṇa vĕnoval v desátém zpĕvu. Na začátku desátého zpĕvu je popsáno, že když byla Zemĕ přetížená démonskými vladaři, ve své zosobnĕné podobĕ jako Bhūmi se vydala za Pánem Brahmou a se slzami v očích prosila o úlevu. Brahmā se společnĕ s polobohy okamžitĕ obrátil na Nejvyššího Pána v Jeho podobĕ Kṣīrodakaśāyī Viṣṇua. Zatímco polobozi uctivĕ čekali na břehu Mléčného oceánu, Nejvyšší Pán skrze Brahmu oznámil, že brzy sestoupí na Zem a že polobozi by mĕli také sestoupit, aby Mu asistovali v Jeho zábavách. Již od samého počátku zjevení Pána Kṛṣṇy tedy bylo zřejmé, že sestoupí na Zemi proto, aby odstranil démony.

Śrīla Prabhupāda uvádí ve svém komentáři k Bhagavad-gītĕ (16.6), že ti, kdo jsou ochotní se řídit pokyny zjevených písem, se nazývají polobozi, zatímco ti, kdo příkazy védských písem pohrdají, se nazývají asurové neboli démoni. Védské texty jsou zjeveny ve vesmíru proto, aby poskytovaly vedení podmínĕným duším, které jsou polapené třemi kvalitami hmotné přírody, a následnĕ uvĕznĕné v neustálém kolobĕhu zrození a umírání. Budeme-li se striktnĕ řídit védskými pokyny, můžeme snadno uspokojit své hmotné potřeby a zároveň dĕlat zřetelný pokrok na cestĕ zpátky domů, zpátky k Bohu. Jednoduchým následováním Pánových pokynů obsažených ve védských textech jako je Bhagavad-gītā a Śrīmad-Bhāgavatam můžeme dosáhnout vĕčného života plného blaženosti a poznání v Pánovĕ osobním sídle. Démoni však snižují absolutní autoritu Nejvyššího Pána a Jeho učení, nebo se jim dokonce vysmívají. Tito asurové chovají závist vůči svrchovanému postavení Nejvyšší Osobnosti Božství, a proto zlehčují význam védských písem, jež vycházejí přímo z dechu Pána. Démoni budují společnost, v níž vládnou jejich vlastní smyšlené rozmary, a tak nevyhnutelnĕ vytvářejí chaos a utrpení, zvláštĕ pro zbožné živé bytosti, které si upřímnĕ přejí plnit vůli Boha.

Pán Śrī Kṛṣṇa prohlašuje v Bhagavad-gītĕ, že jakmile na Zemi převládnou tyto chaotické, bezbožné společnosti, osobnĕ sestupuje, aby napravil vzniklou nerovnováhu. Od samého počátku svého transcendentálního dĕtství tedy Kṛṣṇa systematicky zabíjel mocné asury, démony, kteří byli pro Zemi nesnesitelnou zátĕží. Pánu Śrī Kṛṣṇovi pomáhal Jeho bratr, Balarāma, který je také Nejvyšší Osobností Božství. I když je Bůh jeden, může se expandovat do mnoha podob najednou. To je Jeho všemohoucnost. První expanzí je Balarāma či Baladeva. Balarāma zabil mnoho významných démonů, jako byli Dhenukāsura, Dvivida a závistivý Rukmī. Kṛṣṇu také doprovázeli členové yaduovské dynastie, z nichž mnozí byli polobohy, kteří sestoupili, aby Mu asistovali.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura ovšem vyjevil, že ačkoliv se v yaduovské dynastii narodilo mnoho polobohů, aby asistovali Pánu, nĕkteří členové yaduovské dynastie ve skutečnosti byli Kṛṣṇovi nepřátelé. Jelikož na Pána hledĕli svĕtskýma očima, mysleli si, že jsou na stejné úrovni jako Kṛṣṇa. Díky tomu, že se narodili v rodu Nejvyšší Osobnosti Božství, mĕli nepředstavitelnou sílu, a kvůli tomu nechápali Kṛṣṇovo svrchované postavení. Jelikož zapomnĕli, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství, představovali velké břímĕ, a proto je Kṛṣṇa musel odstranit z povrchu Zemĕ. Jedno oblíbené rčení říká, že důvĕrnost plodí pohrdání. S cílem zničit pohrdavé členy své vlastní dynastie mezi nimi Pán vyvolal hádku. Za tím účelem nechal Nāradu a další mudrce projevit hnĕv vůči Kārṣṇům, příslušníkům Jeho rodu. I když v této bratrovražedné válce zdánlivĕ zahynuli mnozí Yaduovci, kteří byli Kṛṣṇovi oddaní, ve skutečnosti jim Pán Kṛṣṇa vrátil jejich původní postavení správců vesmíru neboli polobohů. Pán v Bhagavad-gītĕ slibuje, že ty, kdo mají příznivý postoj ke službĕ Jemu, bude vždy chránit.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura ve svém komentáři k tomuto verši takto shrnuje obsah celého jedenáctého zpĕvu: První kapitola líčí počátek mauṣala-līly neboli předehru k zániku yaduovské dynastie. Druhá až pátá kapitola popisují rozhovory mezi devíti Yogendry a králem Nimim. Šestá kapitola uvádí modlitby Brahmy, Śivy a dalších nebešťanů. Sedmá až dvacátá devátá kapitola představuje rozhovor mezi Kṛṣṇou a Uddhavou známý jako Uddhava-gītā. Třicátá kapitola popisuje odstranĕní yaduovské dynastie ze Zemĕ a poslední kapitola líčí odchod Pána Kṛṣṇy.