SLOKA 10

Tato sloka odpovídá na otázku Parīkṣita Mahārāje, jak mohli být mocní členové yaduovské dynastie prokleti brāhmaṇy a následnĕ se vyhubit v bratrovražedné válce. Slovy saṁhartum aicchata kulam je jasnĕ řečeno, že sám Pán Kṛṣṇa si přál odstranit svou dynastii, a tak použil brāhmaṇy jako své prostředníky. Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura zde poznamenává, že Kṛṣṇa všem obyvatelům Zemĕ ukázal nepřekonatelnou krásu a sílu své osobní podoby, zábav a radovánek. Účel Jeho sestoupení – zabít démony, ochránit oddané a znovu zavést náboženské zásady – byl naprosto úspĕšnĕ splnĕn. Když si Pán Kṛṣṇa povšiml, že Jeho poslání je završené, neboť vše bylo dokonale vykonáno, zatoužil se vrátit společnĕ s Vṛṣṇiovci do svého transcendentálního sídla. Osobnĕ tdy zařídil, aby yaduovskou dynastii prokleli brāhmaṇové.

Podle Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura āpta-kāmaḥ znamená, že Kṛṣṇa je vždy spokojený sám o sobĕ, ale v rámci svých transcendentálních zábav přesto zařídil zničení své vlastní dynastie ze tří konkrétních důvodů: chtĕl vrátit na nebeské planety polobohy, kteří se narodili mezi Yaduovci, aby Mu asistovali; vrátit své úplné viṣṇuovské expanze do Jejich sídel, jako je Vaikuṇṭha, Śvetadvīp a Badarikāśram, a v doprovodu svých vĕčných společníků sám zmizet z očí hmotného svĕta.

Bhaktisiddhānta Sarasvatī uvedl ke zničení yaduovské dynastie nĕkolik důležitých poznámek. Prohlašuje, že mnoho takzvanĕ zbožných lidí pokleslo kvůli tomu, že se dopouštĕli druhého přestupku proti zpívání svatého jména, neboť pokládali jinou živou bytost za rovnocennou Pánu Viṣṇuovi, který je Pánem všech pánů (viṣṇau sarveśvareśe tad-itara-sama-dhīḥ). Ten, kdo je zajatcem neosobních sklonů māyāvādské filozofie, si nesprávnĕ myslí, že vnĕjší, hmotná energie Pána se vyrovná Jeho vnitřní, duchovní energii. Takto staví Nejvyšší Osobnost Božství na stejnou úroveň s obyčejnými živými bytostmi a považuje Kṛṣṇu jen za další aspekt māyi. To je nanejvýš nešťastný omyl, neboť připravuje človĕka o možnost poznat Boha takového, jaký skutečnĕ je.

Lidé tíhnoucí k tomuto klamnému pojetí života by se nepochybnĕ domnívali, že členové yaduovské dynastie se ve všech ohledech vyrovnají Kṛṣṇovi, a uctívali by budoucí potomky Kṛṣṇovy rodiny jako Jemu rovné. Další přítomnost yaduovské dynastie na Zemi by tedy jistĕ představovala velkou překážku na cestĕ duchovního pochopení a velké břímĕ na Zemi. Pán se ji rozhodl zničit, aby odvrátil nebezpečí, které by svĕtu hrozilo z přestupku kladení Viṣṇua a členů Viṣṇuovy rodiny na stejnou úroveň.

Nejvyšší Pán Śrī Kṛṣṇa chová své oddané vždy v lásce, ale jakmile se k Nĕmu potomkové Jeho rodiny začnou stavĕt nepřátelsky či nevšímavĕ, nemají rádi Jeho čisté oddané a nepřátelí se s Jeho služebníky, pak se tito takzvaní Pánovi příbuzní stávají překážkami v naplňování Jeho vůle. Hrozí vážné nebezpečí, že nevĕdomé živé bytosti budou tyto nepřátelské osoby uctívat jako Kṛṣṇovy důvĕrné společníky. Například myslet si, že Kaṁsa byl Kṛṣṇův strýc z matčiny strany, a tudíž Jeho vĕrný služebník, by bylo naprosto mylné. Na základĕ takové chybné představy mohou být zlotřilí lidé, kteří se stavĕjí proti Pánu, uznáváni za Jeho blízké společníky a Kṛṣṇovi nepřátelé mohou být pokládáni za Jeho odevzdané oddané, kteří se narodili v Jeho vlastní rodinĕ. Účelem zničení yaduovské dynastie bylo vymýtit chybnou logiku māyāvādīch, kteří chtĕjí všechno vidĕt jako naprosto rovnocenné, a kteří proto nesprávnĕ usuzují, že nepřátelé Kṛṣṇových oddaných mohou být důvĕrnými členy Jeho rodiny.