SLOKA 2
ye kopitāḥ su-bahu pāṇḍu-sutāḥ sapatnair
durdyūta-helana-kaca-grahaṇādibhis tān
kṛtvā nimittam itaretarataḥ sametān
hatvā nṛpān niraharat kṣiti-bhāram īśaḥ
ye — ti, kdo; kopitāḥ — byli rozhnĕvaní; su-bahu — velice, znovu a znovu; pāṇḍu-sutāḥ — synové Pāṇḍua; sapatnaiḥ — svými nepřáteli; duḥ-dyūta — podvodnou hrou v kostky; helana — urážkami; kaca-grahaṇa — chycením za vlasy (Draupadī); ādibhiḥ — a dalšími podnĕty; tān — je (Pāṇḍuovce); kṛtvā — když učinil; nimittam — bezprostřední příčinou; itara-itarataḥ — stojící proti sobĕ; sametān — všechny shromáždĕné; hatvā — když zabil; nṛpān — krále; niraharat — jednou provždy odejmul; kṣiti — Zemĕ; bhāram — břemeno; īśaḥ — Nejvyšší Pán.
Jelikož byli Pāṇḍuovi synové rozlíceni četnými urážkami svých nepřátel, jako byla podvodná hra v kostky, slovní urážky, uchopení Draupadī za vlasy a mnoho jiných surovostí, Nejvyšší Pán Pāṇḍuovce použil jako bezprostřední příčinu vykonání své vůle. Pod záminkou bitvy na Kurukṣetře nechal Pán Kṛṣṇa všechny krále, kteří zatĕžovali Zemi, shromáždit svá vojska na protilehlých stranách bojištĕ, a když je pomocí války pozabíjel, Zemĕ byla zbavena svého břemene.
Pāṇḍuovce opakovanĕ trýznili jejich nepřátelé, jako byl Duryodhana a Duḥśāsana. Pāṇḍuovci byli nevinní mladí princové, a tak nemĕli žádné nepřátele, ale Duryodhana proti svým bezmocným bratrancům neustále kul nĕjaké pikle. Byli posláni do domu napuštĕného šelakem, který byl poté podpálen a shořel na popel. Byl jim podán jed a jejich cudná manželka Draupadī byla veřejnĕ zneuctĕna, když byla tažena za vlasy a byl učinĕn pokus ji vysvléci donaha. Pán Śrī Kṛṣṇa ve všech tĕchto nebezpečích Pāṇḍuovce neustále chránil, neboť Mu byli zcela odevzdaní a neznali jiné útočištĕ než Jeho.
Slovo itaretarataḥ je v této sloce důležité. Před bitvou na Kurukṣetře Kṛṣṇa sám zabil mnoho démonů, mezi nĕž patří Pūtanā, Keśī, Aghāsura a Kaṁsa. Nyní chtĕl završit svoje poslání odstranit břímĕ planety Zemĕ zabitím zbývajících bezbožných osob. Jak je však řečeno zde: kṛtvā nimittam – Pán nezabíjel osobnĕ, nýbrž zplnomocnil k odstranĕní bezbožných králů své oddané, Arjunu a ostatní Pāṇḍuovce. Takto, vlastním jednáním a prostřednictvím své přímé expanze, Balarāmy, jakož i zplnomocnĕním svých čistých oddaných, jako byli Pāṇḍuovci, Kṛṣṇa plnĕ projevil zábavy yugāvatāra tím, že znovu zavedl náboženské zásady a zbavil svĕt démonů. I když hlavním důvodem bitvy na Kurukṣetře bylo zabít démony, Kṛṣṇovým řízením i nĕkteří velcí oddaní – například Bhīṣma – vystupovali jako Pánovi nepřátelé. V prvním zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu (1.9.39) je však slovy hatā gatāḥ svarūpam popsáno, že mnoho velkých oddaných hrálo úlohy Pánových nepřátel a poté, co je Kṛṣṇa zabil, se okamžitĕ ve svých původních duchovních tĕlech vrátili do Jeho sídla v duchovním nebi. Jelikož je Bůh absolutní, svým zabíjením současnĕ zbavuje Zemi démonů a povzbuzuje své čisté oddané.