SLOKA 17
tatrāpi karmaṇāṁ kartur
asvātantryaṁ ca lakṣyate
bhoktuś ca duḥkha-sukhayoḥ
ko nv artho vivaśaṁ bhajet
tatra — co se týče schopnosti dosáhnout štĕstí; api — navíc; karmaṇām — plodonosných činností; kartuḥ — konatele; asvātantryam — nedostatek nezávislosti; ca — také; lakṣyate — je jasnĕ vidĕt; bhoktuḥ — toho, kdo se snaží si užívat; ca — také; duḥkha-sukhayoḥ — štĕstí a neštĕstí; kaḥ — jaká; nu — vskutku; arthaḥ — hodnota; vivaśam — pro toho, kdo nemá kontrolu; bhajet — může být získána.
Konatel plodonosných činností sice touží po trvalém štĕstí, ale je jasnĕ vidĕt, že materialisté jsou často nešťastní a jen tu a tam spokojení. To dokazuje, že nejsou nezávislí a neřídí svůj osud. Jak může ten, kdo je neustále pod vyšší kontrolou nĕkoho jiného, očekávat od svých plodonosných činností nĕjaké cenné výsledky?
I když materialisté odmítají vĕdomí Kṛṣṇy a místo toho usilují o dočasné uspokojování smyslů, dokonce i tento smyslový požitek je často mimo jejich dosah. Kdyby človĕk mohl skutečnĕ ovládat svůj osud, proč by si vytvářel problémy? Nikdo rozumný by sobĕ či svým blízkým nezpůsobil smrt, stáří a nemoc. Mĕli bychom uznat, že tyto nežádoucí strasti nám jsou vnuceny vyšší silou. Všichni zjevnĕ podléháme vyšší vládĕ, a proto je ateistická filozofie doporučující zamĕřit se pouze na plodonosné činnosti a zajišťování šťastného života velmi nedokonalá.
Štĕstí i neštĕstí vznikají vlivem času. Když žena otĕhotní, její manžel, příbuzní a přátelé dychtivĕ očekávají narození dítĕte. Časem přijde dítĕ na svĕt a všichni se velmi radují. S tím, jak dítĕ stárne a nakonec umírá, se však tentýž bĕh času stává příčinou utrpení. Nevĕdomí lidé bláhovĕ očekávají pomoc od vĕdců, kteří ve svých laboratořích horečnĕ a bezvýslednĕ pracují na zastavení smrti. V moderní dobĕ vzniklo mnoho vynálezů, které mají odstranit životní tĕžkosti, ale ukazuje se, že výroba a údržba tĕchto zařízení způsobuje nesnesitelné tĕžkosti stovkám miliónů lidí na celém svĕtĕ. Jen ten nejvĕtší hlupák prohlásí, že svrchovaný vládce neexistuje a že příznivých výsledků lze dosáhnout dovedným provádĕním hmotných činností. V konečném smyslu jsou všechny hmotné činnosti k ničemu, protože končí zánikem. Pokud nĕkdo řídí auto, ale nemá ho plnĕ pod kontrolou, vystavuje se velmi nebezpečné situaci, která nevyhnutelnĕ vyústí v katastrofu. My se také snažíme vést hmotné tĕlo smĕrem ke štĕstí, ale tĕlesné žádosti přitom nemáme plnĕ pod kontrolou, a tak nás čeká katastrofa. Bhagavad-gītā (9.3) uvádí:
aśraddadhānāḥ puruṣā
dharmasyāsya parantapa
aprāpya māṁ nivartante
mṛtyu-saṁsāra-vartmani
„Ti, kdo nemají víru v oddanou službu, Mĕ nemohou dosáhnout, ó hubiteli nepřátel. Proto se vracejí na cestu zrození a smrti v hmotné existenci.“ Pokud nĕkdo není oddaným Pána Kṛṣṇy, konečným výsledkem jeho činností je jen mṛtyu-saṁsāra – kolobĕh rození a umírání.