SLOKA 21
śrutaṁ ca dṛṣṭa-vad duṣṭaṁ
spardhāsūyātyaya-vyayaiḥ
bahv-antarāya-kāmatvāt
kṛṣi-vac cāpi niṣphalam
śrutam — hmotné štĕstí známé z doslechu; ca — také; dṛṣṭa-vat — jako to, co jsme již vidĕli; duṣṭam — je znečištĕné; spardhā — žárlivostí; asūyā — závistí; atyaya — smrtí; vyayaiḥ — a úpadkem; bahu — mnoho; antarāya — překážek; kāmatvāt — kvůli přijímání štĕstí s tĕmito charakteristikami; kṛṣi-vat — jako zemĕdĕlství; ca — také; api — dokonce; niṣphalam — bez plodů.
Hmotné štĕstí, o kterém slyšíme, jako například dosažení vyšších planet kvůli nebeskému požitku, je stejné jako hmotné štĕstí, které jsme již zažili. Obojí je znečištĕné žárlivostí, závistí, úpadkem a smrtí. Tak jako snahu pĕstovat obilí mohou zmařit obilné choroby, nálety hmyzu, sucho a mnoho jiných problémů, je bezvýsledná snaha dosáhnout hmotného štĕstí, ať na Zemi nebo na nebeských planetách, kvůli nesčetným překážkám.
Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura komentuje tento verš takto: „Za normálních okolností, když se nevyskytnou žádné překážky, přinese zemĕdĕlství své výsledky. Pokud jsou ale vadná semena, půda je příliš slaná či neúrodná, nebo nastane sucho, objeví se choroby, přehnanĕ prší nebo pálí slunce mimo sezónu, nebo způsobí spoušť zvířata, ptáci či brouci, pak zemĕdĕlské činnosti nepovedou k žádané úrodĕ. Podobnĕ vidí odborníci analyzující hmotný svĕt, že pobyt na nebesích, který nabízejí Védy, se v zásadĕ neliší od života na Zemi. Ve vzájemném jednání podmínĕných duší se nevyhnutelnĕ objevuje žárlivost, když nĕkdo získá vyšší postavení a nĕkdo jiný nižší. Tato postavení se vlivem času střídají, a tak i život na nebeských planetách ruší násilí a intriky. Již samotná snaha dosáhnout nebeských planet je plná problémů a komplikací. Človĕk by tedy mĕl vĕdĕt, že království Boha, Vaikuṇṭha, je transcendentální vůči všem omezením a rušivým okolnostem, jež v tomto svĕtĕ způsobují zákony hmotné přírody. Pokud nĕkdo dospĕje k mylnému závĕru, že tyto nedokonalosti jsou přítomné i v království Boha, bude obĕtí znečištĕní hmotou.“