SLOKA 9
nirodhotpatty-aṇu-bṛhan-
nānātvaṁ tat-kṛtān guṇān
antaḥ praviṣṭa ādhatta
evaṁ deha-guṇān paraḥ
nirodha — neprojevený stav; utpatti — projevení; aṇu — nepatrný; bṛhat — velký; nānātvam — rozmanitost charakteristik; tat-kṛtān — vytvořené tím; guṇān — vlastnosti; antaḥ — dovnitř; praviṣṭaḥ — když vstoupila; ādhatte — přijímá; evam — takto; deha — hmotného tĕla; guṇān — vlastnosti; paraḥ — transcendentální bytost.
Tak jako oheň může podle stavu paliva vypadat různĕ – jako zahalený či projevený, slabý, zářivý a podobnĕ – i duchovní duše vstupuje do hmotného tĕla a přijímá určité tĕlesné vlastnosti.
I když se oheň může v určitém objektu objevit a zase zmizet, oheň jako prvek existuje stále. Podobnĕ se vĕčná duše objevuje ve vhodném tĕle a pak z nĕho zase mizí, ale duše vždy existuje. Tak jako se oheň liší od svého paliva, liší se duše od tĕla. Škrtnutím zápalky vznikne malý ohýnek, zatímco při výbuchu velké benzínové nádrže vyšlehnou plameny vysoko do nebe. Oheň je ale pořád jediný. Podobnĕ se jedna duše může objevit v tĕle Brahmy a jiná v tĕle mravence, ale kvalitativnĕ je duše v každém tĕle stejná. Z nevĕdomosti jí přisuzujeme tĕlesné charakteristiky a říkáme, že určitá osoba je Američan, Rus, Číňan, Afričan či Mexičan nebo že je stará či mladá. Tato označení se určitĕ hodí na tĕlo, ale na duši se nevztahují. Duše je zde popsána jako paraḥ, transcendentální bytost. Dokud se zmatená duše staví nepřátelsky k Nejvyšší Osobnosti Božství, budou ji zahalovat hrubohmotná a jemnohmotná tĕla a udržovat ji v temnotĕ. Jestliže se nĕkdo intelektuálnĕ ztotožňuje s různými materialistickými koncepty života, je zahalený subtilní myslí. Vše, co existuje, je v konečném smyslu nedílnou částí Absolutní Pravdy, Pána Kṛṣṇy. Jakmile si to živá bytost uvĕdomí, stává se nirupādhi neboli oproštĕnou od hmotných označení. To je její vĕčné přirozené postavení.