SLOKA 22

Pokud nĕkdo vĕnuje své činnosti Pánu Kṛṣṇovi, aniž by se pokoušel užívat si jejich výsledky, jeho mysl se očistí. Když je mysl očištĕná, automaticky se projeví transcendentální poznání, protože je vedlejším produktem čistého vĕdomí. Když je mysl pohroužená v dokonalém poznání, může se povznést na duchovní úroveň. To popisuje Bhagavad-gītā (18.54):

„Ten, kdo je v tomto transcendentálním postavení, se okamžitĕ dostává na úroveň Nejvyššího Brahmanu a je plný radosti. Nikdy nenaříká ani po ničem netouží a je naklonĕný všem živým bytostem stejnĕ. V tomto stavu dosahuje čisté oddané služby Mnĕ.“ Když nĕkdo soustředí mysl na transcendentální podobu Pána Kṛṣṇy, může překonat stádium bĕžného transcendentálního poznání, kdy človĕk jen vidí rozdíl mezi vlastním já a hrubohmotným a jemnohmotným tĕlem. Mysl, která je duchovnĕ obohacená láskyplnou oddanou službou Pánu, je zcela očištĕná od všech zbytků klamu. Tím, jak se oddaný intenzívnĕ soustředí na svůj vztah s Osobností Božství, dospívá na nejvyšší úroveň poznání a stává se důvĕrným společníkem Osobnosti Božství.

Obĕtováním svých činností Osobnosti Božství človĕk očišťuje do určité míry svou mysl, a tak dospívá do předbĕžného stádia duchovního vĕdomí. Tehdy se mu však možná ještĕ stále nedaří upřít svou mysl plnĕ na duchovní úroveň. V tomto bodĕ by mĕl realisticky zhodnotit své postavení a všimnout si zbývajícího znečištĕní hmotou v mysli. Potom by mĕl zintenzívnit své praktické oddané jednání ve službĕ Pánu, o kterém mluví tento verš. Pokud se nĕkdo umĕle domnívá, že už je svrchovanĕ osvobozený nebo si přestane na cestĕ duchovního pokroku dávat pozor, hrozí mu vážné nebezpečí, že poklesne.

Podle Śrīly Jīvy Gosvāmīho Pán předtím Uddhavovi popisoval jñāna-miśrā bhakti, oddanou službu smíšenou s nečistou touhou tĕšit se z transcendentálního poznání. V tomto verši Pán jasnĕ vyjevuje, že transcendentální poznání je automatickým vedlejším produktem láskyplné služby Pánu, a v následujícím verši začne svůj výklad čisté oddané služby, která je úplnĕ dostatečným prostředkem seberealizace. Touha tĕšit se z duchovního poznání je hmotná, jelikož jejím cílem je vlastní uspokojení, a ne potĕšení Nejvyššího Pána. Proto zde Pán Kṛṣṇa varuje Uddhavu, že pokud nĕkdo nedokáže upřít mysl v transu na duchovní úroveň, nemĕl by pokračovat jen s teoretickými diskusemi o tom, co Brahman je a co není. Místo toho by se mĕl vĕnovat praktické oddané službĕ Nejvyššímu Pánu a pak se v jeho srdci automaticky probudí duchovní poznání. V Bhagavad-gītĕ (10.10) je uvedeno:

„Tĕm, kteří Mi neustále s láskou slouží, dávám poznání, s jehož pomocí ke Mnĕ mohou dospĕt.“

Podobnĕ v desátém zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu varuje Pán Brahmā, aby nikdo nezanedbával příznivou cestu bhakti a nevĕnoval se místo toho neužitečné a namáhavé mentální spekulaci. Pouhým filosofickým spekulováním nelze upřít mysl na duchovní úroveň. Mnoho velkých filosofů v dĕjinách mĕlo nechutné osobní zlozvyky, což dokazuje, že samotným spekulováním o filosofických kategoriích nedokázali setrvat na duchovní úrovni. Pokud nĕkdo není tak požehnaný, že už praktikoval oddanou službu Pánu ve svém minulém životĕ, a je proto připoutaný k pouhému spekulování o rozdílech mezi hmotou a duší, pak nebude schopný svou mysl upřít na duchovní úroveň. Tato osoba by mĕla zanechat marné spekulace a vĕnovat se praktickým činnostem rozvíjejícím vĕdomí Kṛṣṇy, kdy bude dvacet čtyři hodin dennĕ pohroužená v misi Nejvyšší Osobnosti Božství. Při této misionářské práci pro Pána by se nikdy nemĕla pokoušet užívat si plodů svého jednání. I když mysl není úplnĕ čistá, pokud se plody činností obĕtují Pánu, mysl brzy dospĕje na úroveň čistého stavu bez tužeb, kdy jedinou touhou je uspokojit Pána.

Śrīla Jīva Gosvāmī prohlašuje, že pokud nĕkdo nemá víru v osobní podobu a činnosti Osobnosti Božství, pak nebude mít duchovní sílu setrvat na transcendentální úrovni. V tomto verši Pán jednoznačnĕ přivádí Uddhavu, a s ním všechny živé bytosti, k závĕru veškeré filosofie – čisté oddané službĕ Nejvyššímu Pánu, Kṛṣṇovi.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura v této souvislosti podotýká, že ten, kdo je zmatený falešným egem, často nechce své činnosti vĕnovat Nejvyšší Osobnosti Božství, i když to je způsob, jak se povznést nad vliv kvalit hmotné přírody. Vlivem nevĕdomosti tento človĕk neví, že je vĕčným služebníkem Kṛṣṇy, a lákají ho duality hmotného klamu. Tohoto klamu se nelze zbavit teoretickým spekulováním, ale pokud osoba vĕnuje své činnosti Osobnosti Božství, pak jasnĕ pochopí své vĕčné, transcendentální postavení Pánova služebníka.