SLOKA 3

Expanze vidyi neboli poznání vysvobozuje podmínĕnou duši ze zajetí māyi, a podobnĕ expanze avidyi čili nevĕdomosti ji zavádí dále do iluze a spoutanosti. Jak poznání, tak nevĕdomost jsou výtvory mocné energie Osobnosti Božství. Živá bytost je spoutaná klamem, když se pokládá za vlastníka jemnohmotného a hrubohmotného tĕla. Podle Śrīly Jīvy Gosvāmīho lze živou bytost pojmenovat jīva-māyā, kdežto hmota se nazývá guṇa-māyā. Živá bytost vkládá svou životní energii (jīva-māyu) do spárů energie tvořené svĕtskými kvalitami (guṇa-māyi) a sní v sebeklamu, že je nedílnou částí hmotného svĕta. Tato nepřirozená kombinace se nazývá iluze či nevĕdomost. Když živá bytost vnímá všechny Pánovy energie v patřičném svĕtle, je vysvobozená z pout hmoty a vrací se do svého blaženého vĕčného sídla v duchovním nebi.

Nejvyšší Osobnost Božství se neliší od svých energií, ale zároveň stojí vždy nad nimi jako svrchovaný vládce. Pokud se o Nejvyšším Pánu říká, že je mukta neboli osvobozený, vyjadřuje to jen, že je vĕčnĕ oproštĕný od znečištĕní hmotou. V žádném případĕ to neznamená, že se Pán vysvobodil ze skutečného zapletení v hmotných podmínkách. Podle Śrīly Madhvācāryi poukazuje vidyā na bohyni štĕstí, Pánovu vnitřní energii, zatímco avidyā poukazuje na Durgu, vnĕjší energii Pána. V konečném smyslu ale dokáže Osobnost Božství své energie přemĕňovat, jak si přeje, což vysvĕtlil Śrīla Prabhupāda ve svém komentáři ke Śrīmad-Bhāgavatamu (1.3.34): „Pán je absolutní Transcendence, a z toho důvodu je totožný se všemi svými podobami, jmény, zábavami, vlastnostmi, společníky i energiemi. Jeho transcendentální energie působí v souladu s Jeho všemocností. Tatáž energie působí jako vnĕjší, vnitřní a okrajové energie a svým všemohoucím vlivem je Pán schopný prostřednictvím kterékoliv z nich učinit cokoliv. Je schopný svou vůlí zmĕnit vnĕjší energii na vnitřní.“

Śrīla Śrīdhara Svāmī v této souvislosti poznamenává, že Pán sice v prvním verši této kapitoly vysvĕtlil, že živá bytost není nikdy skutečnĕ spoutaná, a proto vlastnĕ ani není skutečnĕ osvobozená, ale pojmy „spoutanost“ a „osvobození“ mohou mít své uplatnĕní, když si uvĕdomíme, že živá bytost je vĕčnĕ transcendentální částečkou Osobnosti Božství. Dále bychom si slova māyayā me vinirmite nemĕli mylnĕ vykládat ve významu, že spoutanost a osvobození jsou dočasné stavy vytvořené Pánovou energií. Proto je v tomto verši použito slovo ādye neboli „původní a vĕčné“. O Pánových energiích vidyā a avidyā je řečeno, že jsou výtvory māyi, protože plní úlohy Pánových sil. Energie vidyā zapojuje živé bytosti do Pánových zábav, zatímco energie avidyā způsobuje, že na Pána zapomínají a upadají do temnoty. Ve skutečnosti jsou poznání i nevĕdomost vĕčnými alternativami Pánovy okrajové energie a v tomto smyslu není chybou říct, že živá bytost je buď vĕčnĕ podmínĕná, nebo vĕčnĕ osvobozená. Slovo vinirmite, „vytvořené“, v tomto případĕ vyjadřuje, že Pán expanduje svou energii jako poznání a nevĕdomost, jež projevují funkce Pánovy vnitřní a vnĕjší energie. V různých časech, na různých místech a za různých okolností se tyto energetické projevy mohou objevovat a mizet, ale hmotná spoutanost a duchovní svoboda zůstávají pro Pánovu okrajovou energii vĕčnými možnostmi volby.