SLOKA 4

Tak jako slunce vyjevuje samo sebe svým vlastním svĕtlem nebo se zahaluje tím, že vytváří mraky, Pán, Osobnost Božství, se vyjevuje a zahaluje poznáním a nevĕdomostí, což jsou expanze Jeho energie. V Bhagavad-gītĕ (7.5) je uvedeno:

„Ó Arjuno, válečníku mocných paží! Kromĕ nich je zde ještĕ Má jiná, vyšší energie, sestávající z živých bytostí, které využívají zdroje oné hmotné, nižší přírody.“ V souvislosti s tímto veršem Śrīla Prabhupāda píše: „Nejvyšší Pán Kṛṣṇa je jediný vládce a všechny živé bytosti jsou Jím ovládané. Samy patří k Jeho vyšší energii, protože kvalitou existence jsou s Ním totožné, ale nikdy se Mu nevyrovnají kvantitou moci.“

Vzhledem k tomu, že kvantita moci živých bytostí je nižší, může je zahalit māyā, a jsou osvobozeny odevzdáním se Pánu. Slovo aṁśa, „nedílná část“, se také vyskytuje v Bhagavad-gītĕ (15.7): mamaivāṁśo jīva-loke jīva-bhūtaḥ sanātanaḥ. Živá bytost je aṁśa, nepatrná částečka, a proto podléhá osvobození a spoutanosti. Viṣṇu Purāṇa uvádí:

„Viṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, vlastní svou vyšší vnitřní energii a také energii zvanou kṣetrajñā śakti. Tato kṣetrajñā śakti je rovnĕž duchovní energií, ale nĕkdy bývá zahalena třetí, hmotnou energií zvanou nevĕdomost. Toto zahalení má různé fáze, a tak se druhá, okrajová energie projevuje v různých vývojových stádiích.“

Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura napsal, že živá bytost se vĕnuje plodonosnému jednání už od nepamĕti. Proto se dá říct, že její podmínĕný život nemá počátek. Tento podmínĕný život ale není nekonečný, neboť láskyplnou oddanou službou Pánu může živá bytost získat osvobození. Z toho důvodu Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura říká, že její osvobozený život začíná v určitém bodĕ, ale je nekonečný, jelikož je vĕčný. Toho, kdo dosáhl útočištĕ u Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇy, je každopádnĕ možné pokládat za vĕčnĕ osvobozeného, protože vstoupil do vĕčné atmosféry duchovního nebe. Hmotný čas tam neexistuje, a proto ten, kdo získal své vĕčné duchovní tĕlo na planetĕ Pána Kṛṣṇy, nepodléhá vlivu času. Vĕčný blažený život s Kṛṣṇou se nedá popsat z hlediska hmotné minulosti, přítomnosti a budoucnosti, a proto se nazývá vĕčné osvobození. V duchovním nebi je hmotný čas nepřítomný a každá živá bytost je tam vĕčnĕ osvobozená, neboť dospĕla do nejvyššího postavení. Tohoto osvobození lze dosáhnout pomocí vidyi, dokonalého poznání, které je chápáno ve třech fázích zvaných Brahman, Paramātmā a Bhagavān, jak je popisuje Śrīmad-Bhāgavatam. Konečnou fází vidyi neboli poznání je poznat Nejvyšší Osobnost Božství. Bhagavad-gītā toto poznání nazývá rāja-vidyou neboli králem všeho poznání, jež udílí nejvyšší osvobození.