SLOKA 46
dhiṣṇyeṣv ity eṣu mad-rūpaṁ
śaṅkha-cakra-gadāmbujaiḥ
yuktaṁ catur-bhujaṁ śāntaṁ
dhyāyann arcet samāhitaḥ
dhiṣṇyeṣu — na výše uvedených místech uctívání; iti — takto (výše uvedenými způsoby); eṣu — v nich; mat-rūpam — Mou transcendentální podobu; śaṅkha — s lasturou; cakra — diskem Sudarśana; gadā — kyjem; ambujaiḥ — a lotosovým kvĕtem; yuktam — vybavenou; catuḥ-bhujam — se čtyřmi pažemi; śāntam — pokojnou; dhyāyan — meditující; arcet — má uctívat; samāhitaḥ — s naprostou pozorností.
Takto, na výše uvedených místech uctívání a způsoby, které jsem popsal, má človĕk meditovat o Mé pokojné transcendentální podobĕ se čtyřma rukama, ve kterých držím lasturu, disk Sudarśana, kyj a lotosový kvĕt. Tak Mĕ má uctívat s neochvĕjnou pozorností.
Pán již dříve vysvĕtlil, že se svým čistým oddaným zjevuje v různých transcendentálních podobách, aby mohla bez omezení sílit jejich láska k Bohu. Zde je uveden obecný popis čtyřruké podoby Nārāyaṇa, který prostupuje hmotným svĕtem jako Nadduše neboli Paramātmā. Čistí oddaní však nemeditují o Pánu v srdci; radĕji aktivnĕ slouží určité Pánovĕ podobĕ, jako je Rāma či Kṛṣṇa, a tak dosahují dokonalé realizace Bhagavāna, Nejvyššího Pána, který se v duchovním svĕtĕ vĕnuje se svými oddanými transcendentálním zábavám. Přesto i v hmotném svĕtĕ může človĕk zduchovnit svou existenci tím, že uvidí Nejvyššího Pána ve všem a bude Ho uctívat neustálou meditací. Jak bylo uvedeno v dřívĕjších verších, je třeba také navštĕvovat chrám, přímo uctívat Božstva a účastnit se duchovních festivalů. Človĕk by nemĕl povýšenĕ prohlašovat, že medituje o Pánu v přírodĕ, a proto nemusí chodit do chrámu. Pán sám opakovanĕ klade důraz na chrámové uctívání. Slovo samāhita v tomto verši poukazuje na samādhi. Pokud oddaný pozornĕ uctívá Božstvo nebo naslouchá a rozmlouvá o zábavách Pána Kṛṣṇy, je jistĕ v samādhi. Ten, kdo uctívá a oslavuje Pána čtyřiadvacet hodin dennĕ, se stává osvobozenou duší a postupnĕ se povznáší úplnĕ mimo vliv hmotného stvoření. Živá bytost se nazývá ātmā, vĕčná duše, pro svůj vztah s Paramātmou, Nejvyšší Osobností Božství. Uctíváním Pána oživujeme svou vĕčnou přirozenost a s tím, jak sílí naše nadšení a stálost v oddané službĕ, hmotná existence se vytrácí.