SLOKA 6
suparṇāv etau sadṛśau sakhāyau
yadṛcchayaitau kṛta-nīḍau ca vṛkṣe
ekas tayoḥ khādati pippalānnam
anyo niranno ’pi balena bhūyān
suparṇau — dva ptáci; etau — tito; sadṛśau — podobní; sakhāyau — přátelé; yadṛcchayā — shodou okolností; etau — tito dva; kṛta — postavili; nīḍau — hnízdo; ca — a; vṛkṣe — na stromĕ; ekaḥ — jeden; tayoḥ — z tĕch dvou; khādati — pojídá; pippala — stromu; annam — plody; anyaḥ — ten druhý; nirannaḥ — nejí; api — ačkoliv; balena — silou; bhūyān — je nadřazený.
Dva ptáci si shodou okolností postavili hnízdo na stejném stromĕ. Oba jsou přátelé a mají podobnou povahu. Jeden z nich ale pojídá ovoce toho stromu, zatímco druhý, který je nejí, je díky své síle v nadřazeném postavení.
Příklad dvou ptáků na stejném stromĕ znázorňuje přítomnost individuální duše a Nadduše, Osobnosti Božství, v srdci hmotného tĕla. Tak jako si pták staví hnízdo na stromĕ, živá bytost sídlí v srdci. Tento příklad je výstižný, protože pták se vždy liší od stromu. Podobnĕ jsou jak individuální duše, tak Nadduše odlišné bytosti, které jsou oddĕlené od dočasného hmotného tĕla. Slovo balena vyjadřuje, že Nejvyšší Osobnost Božství čerpá svou spokojenost ze své osobní vnitřní energie tvořené vĕčností, vševĕdoucností a blažeností. Slovem bhūyān, „existující na vyšší úrovni“, je řečeno, že Nejvyšší Pán vždy zaujímá nadřazené postavení, kdežto živá bytost nĕkdy podléhá iluzi a nĕkdy bývá osvícena. Slovo balena poukazuje na to, že Pán se nikdy neocitá v temnotĕ či nevĕdomosti, ale stále si v plné míře uchovává své dokonalé, blažené vĕdomí.
Pán je tedy niranna, bez zájmu o trpké plody hmotných činností, zatímco obyčejná podmínĕná duše tyto trpké plody horlivĕ pojídá, a myslí si, že jsou sladké. Konečným plodem všeho hmotného úsilí je smrt, ale živá bytost se pošetile domnívá, že jí hmotné vĕci přinesou potĕšení. Slovo sakhāyau, „dva přátelé“, je také významné. Naším pravým přítelem je Pán Kṛṣṇa, jenž sídlí v našem srdci. Jen On zná naše pravé potřeby a jen On nám může dát skutečné štĕstí.
Pán Kṛṣṇa je tak laskavý, že trpĕlivĕ sídlí v srdci a snaží se vést podmínĕnou duši zpátky domů, zpátky k Bohu. Žádný hmotný přítel by se svým pošetilým společníkem nezůstal milióny let, zvlášť pokud by ho tento společník ignoroval nebo dokonce proklínal. Pán Kṛṣṇa je ale tak vĕrný a milující přítel, že doprovází i tu nejdémonštĕjší živou bytost a sídlí i v srdci hmyzu, prasete a psa. Důvodem je, že Pán Kṛṣṇa si je svrchovaným způsobem vĕdomý Kṛṣṇy a každou živou bytost vidí jako svou nedílnou část. Každá živá bytost by se mĕla vzdát trpkých plodů stromu hmotné existence. Mĕla by se obrátit k Pánu v srdci a oživit vĕčný láskyplný vztah se svým pravým přítelem, Pánem Kṛṣṇou. Slovo sadṛśau, „podobné povahy“, poukazuje na to, že jak individuální duše, tak Osobnost Božství jsou vĕdomé bytosti. Jako Pánovy nedílné části s Ním sdílíme Jeho povahu, ale v nekonečnĕ malé míře. Proto jsou Pán i živá bytost sadṛśau. Podobné sdĕlení obsahuje Śvetāśvatara Upaniṣad (4.6):
dvā suparṇā sayujā sakhāyā
samānaṁ vṛkṣaṁ pariṣasvajāte
tayor anyaḥ pippalaṁ svādy atty
anaśnann anyo 'bhicākaśīti
„Na jednom stromĕ sedí dva ptáci. Jeden z nich pojídá ovoce toho stromu a druhý sleduje jeho počínání. Svĕdkem je Pán a tím, kdo pojídá plody, je živá bytost.“