SLOKA 7
ātmānam anyaṁ ca sa veda vidvān
apippalādo na tu pippalādaḥ
yo ’vidyayā yuk sa tu nitya-baddho
vidyā-mayo yaḥ sa tu nitya-muktaḥ
ātmānam — sebe; anyam — toho druhého; ca — také; saḥ — On; veda — zná; vidvān — jelikož je vševĕdoucí; apippala-adaḥ — který nejí plody stromu; na — ne; tu — ale; pippala-adaḥ — ten, který jí plody stromu; yaḥ — jenž; avidyayā — nevĕdomosti; yuk — plný; saḥ — on; tu — vskutku; nitya — vĕčnĕ; baddhaḥ — podmínĕný; vidyā mayaḥ — oplývající dokonalým poznáním; yaḥ — jenž; saḥ — On; tu — jistĕ; nitya — vĕčnĕ; muktaḥ — osvobozený.
Tím ptákem, který nejí ovoce stromu, je Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, jenž ve své vševĕdoucnosti dokonale zná postavení jak své, tak podmínĕné živé bytosti představované ptákem, který jí. Tato živá bytost naproti tomu nezná ani sebe, ani Pána. Je zahalená nevĕdomostí, a proto se jí říká vĕčnĕ podmínĕná, zatímco Pán, oplývající dokonalým poznáním, je vĕčnĕ osvobozený.
Slovo vidyā-maya v tomto verši poukazuje na Pánovu vnitřní energii, nikoliv na vnĕjší energii mahā-māyu. V hmotném svĕtĕ existuje vidyā, hmotná vĕda, a avidyā neboli hmotná nevĕdomost. Vidyā v tomto verši však označuje vnitřní duchovní poznání, díky nĕmuž je Osobnost Božství vševĕdoucí. Příklad dvou ptáků na stromĕ uvedený v mnoha védských textech ilustruje výrok nityo nityānām – jsou dvĕ kategorie vĕčných živých bytostí, a to Nejvyšší Pán a nepatrná duše, jīva. Podmínĕná jīva zapomíná na svou totožnost vĕčného služebníka Pána a chce si pochutnávat na plodech svých vlastních činností. Tak upadá pod vliv nevĕdomosti. Takto je spoutaná nevĕdomostí už od nepamĕti a jedinou možností nápravy je, že se začne vĕnovat láskyplné oddané službĕ Pánu, která je plná duchovního poznání. V podmínĕném životĕ nutí živou bytost přírodní zákony, aby se vĕnovala zbožným a bezbožným plodonosným činnostem, ale v osvobozeném stavu má každá živá bytost odevzdávat plody svých činností Pánu, který je nejvyšším příjemcem všech požitků. Mĕlo by být jasné, že ani v osvobozeném postavení nemá živá bytost kvantitativnĕ stejné poznání jako Osobnost Božství. Dokonce i Pán Brahmā, který je nejvyšší živou bytostí v tomto vesmíru, získává jen částečné poznání Pána, Osobnosti Božství, a Jeho energií. V Bhagavad-gītĕ (4.5) vysvĕtluje Pán své svrchované poznání Arjunovi:
bahūni me vyatītāni
janmāni tava cārjuna
tāny ahaṁ veda sarvāṇi
na tvaṁ vettha parantapa
„Pán, Osobnost Božství, pravil: Ty i Já jsme prošli mnoha zrozeními. Já si je mohu všechna vybavit, ale ty ne, ó přemožiteli nepřátel!“
Slovo baddha, „spoutaný“, je také chápáno jako vyjádření vĕčné závislosti živé bytosti na Pánu, ať v podmínĕném, nebo osvobozeném stavu. V království māyi je živá bytost spoutaná krutými zákony zrození a smrti, zatímco v duchovním nebi ji pouto lásky pojí s Pánem. Osvobození znamená zbavit se životního utrpení, ale nikdy ne vyvázat se z láskyplného vztahu s Pánem Kṛṣṇou, který je základem naší vĕčné existence. Podle Śrīly Madhvācāryi je Pán jedinou vĕčnĕ svobodnou živou bytostí a všechny ostatní živé bytosti jsou na Pánu vĕčnĕ závislé. Jsou k Nĕmu poutané buď blaženou láskyplnou službou nebo pouty māyi. Podmínĕná duše by mĕla přestat ochutnávat trpké plody stromu hmotné existence a mĕla by se obrátit ke svému nejdražšímu příteli, Pánu Kṛṣṇovi, jenž sídlí v jejím srdci. Žádné potĕšení se nevyrovná potĕšení čisté oddané služby Pánu Kṛṣṇovi a žádné ji nepředčí. Když si osvobozená živá bytost pochutnává na plodu lásky ke Kṛṣṇovi, vstupuje do oceánu blaženosti.