SLOKA 8
kevalena hi bhāvena
gopyo gāvo nagā mṛgāḥ
ye ’nye mūḍha-dhiyo nāgāḥ
siddhā mām īyur añjasā
kevalena — ryzí; hi — jistĕ; bhāvena — láskou; gopyaḥ — gopī; gāvaḥ — vṛndāvanské krávy; nagāḥ — nehybní tvorové ve Vṛndāvanu jako dva arjunové stromy; mṛgāḥ — jiná zvířata; ye — ti; anye — jiní; mūḍha-dhiyaḥ — s nevyvinutou inteligencí; nāgāḥ — vṛndāvanští hadi jako Kāliya; siddhāḥ — dosáhli dokonalosti života; mām — ke Mnĕ; īyuḥ — dospĕli; añjasā — celkem snadno.
Všichni obyvatelé Vṛndāvanu, včetnĕ gopī, krav, nehybných tvorů jako dva arjunové stromy, zvířata, živé bytosti s nevyvinutým vĕdomím jako například keře a houští, i hadi jako Kāliya, dosáhli ryzí láskou ke Mnĕ dokonalosti života, a tak ke Mnĕ velmi snadno dospĕli.
I když díky stykům s Pánem a Jeho oddanými získalo osvobození nespočet živých bytostí, mnoho tĕchto osobností se vĕnovalo také jiným procesům, jako je askeze, rozdávání milodarů, filosofická spekulace a podobnĕ. Jak jsme již vysvĕtlili, tyto metody jsou druhotné. Avšak obyvatelé Vṛndāvanu jako gopī neznali nic než Pána Kṛṣṇu a milovat Ho bylo jejich jediným smyslem života. To zde vyjadřují slova kevalena hi bhāvena. Dokonce i stromy, keře a kopce jako Govardhan Pána Kṛṣṇu milovaly. Pán vysvĕtluje svému bratrovi Śrī Baladevovi v desátém zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu (10.15.5):
aho amī deva-varāmarārcitaṁ
pādāmbujaṁ te sumanaḥ-phalārhaṇam
namanty upādāya śikhābhir ātmanas
tamo-'pahatyai taru-janma yat-kṛtam
„Můj milý bratře Baladevo, jen pohleď, jak se tyto stromy klaní svými vĕtvemi Tvým lotosovým nohám, které jsou hodné být uctívány i polobohy. Však jsi také Nejvyšší Bůh, Můj milý bratře, a proto ty stromy vydaly ovoce a kvĕty jako obĕť Tobĕ. Živá bytost se sice rodí jako strom vlivem kvality nevĕdomosti, ale když se tyto stromy narodily ve Vṛndāvanu, službou Tvým lotosovým nohám odstraňují veškerou temnotu ze svých životů.“
I když mnoho živých bytostí získalo milost Pána Kṛṣṇy tím, že se různými způsoby stýkaly s Pánem a Jeho oddanými, nejvyšší proces duchovní realizace praktikují ti, pro které je Pán Kṛṣṇa vším. Proto se Pán v tomto verši nezdržuje uvádĕním tĕch, kdo dosáhli dokonalosti smíšenými procesy, ale oslavuje ryzí oddané z Vṛndāvanu v čele s gopīmi, které znaly pouze Pána Kṛṣṇu. Obyvatelé Vṛndāvanu byli ve svých vztazích s Pánem Kṛṣṇou tak spokojení, že svou láskyplnou službu neznečišťovali mentální spekulací nebo ploduchtivými touhami. Gopī Pánu Kṛṣṇovi sloužily v milostné rase neboli vztahu, kdežto krávy podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura Pána Kṛṣṇu milovaly ve vātsalya-rase, láskou rodičů k dítĕti, protože neustále dávaly malému Kṛṣṇovi mléko. Nehybné objekty jako kopec Govardhan a další kopce a hory Pána Kṛṣṇu milovaly jako přítele a obyčejná zvířata, stromy a keře z Vṛndāvanu Ho milovaly v dāsya-rase, láskou služebníka ke svému pánovi. I hadi jako Kāliya vyvinuli tuto služebnickou lásku a poté, co si vychutnali láskyplnou službu Pánu Kṛṣṇovi, se všichni vrátili domů, zpátky k Bohu. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura zmiňuje, že všechny tyto obyvatele Vṛndāvanu je třeba chápat jako vĕčnĕ osvobozené duše, jak vyjadřuje slovo siddhāḥ, které znamená „když dosáhli dokonalosti života“.