SLOKA 18
śrī-bhagavān uvāca
evaṁ pṛṣṭo mahā-devaḥ
svayambhūr bhūta-bhāvanaḥ
dhyāyamānaḥ praśna-bījaṁ
nābhyapadyata karma-dhīḥ
śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán řekl; evam — takto; pṛṣṭaḥ — dotázaný; mahā-devaḥ — velký bůh Brahmā; svayam-bhūḥ — jehož zrození nebylo hmotné (narodil se přímo z tĕla Garbhodakaśāyī Viṣṇua); bhūta — všech podmínĕných duší; bhāvanaḥ — stvořitel (jejich podmínĕného života); dhyāyamānaḥ — vážnĕ se zamýšlející; praśna — otázky; bījam — k podstatné pravdĕ; na abhyapadyata — nedospĕl; karma-dhīḥ — inteligence zmatená jeho vlastním tvořením.
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, řekl: Můj milý Uddhavo, sám Brahmā, nejlepší z polobohů, který se narodil přímo z tĕla Pána a je stvořitelem všech živých bytostí v hmotném svĕtĕ, se nad otázkou svých synů vedených Sanakou vážnĕ zamyslel. Brahmova inteligence ale byla ovlivnĕná jeho činností tvoření, a tak na tuto otázku nemohl najít podstatnou odpovĕď.
Śrīla Jīva Gosvāmī cituje tyto tři verše ze druhého zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu. V deváté kapitole, verši 32, Pán Kṛṣṇa požehnal Brahmu realizovaným poznáním Pánovy skutečné podoby, vlastností a činností. Ve 37. verši deváté kapitoly Pán Brahmovi nařídil, aby se přísnĕ držel Jeho pokynů, a ujistil Brahmu, že díky tomu nebude při svém rozhodování ohlednĕ vesmíru nikdy zmatený. V šesté kapitole, verši 34, Pán Brahmā ujistil svého syna Nāradu: „Ó Nārado, s velkým zanícením se držím lotosových nohou Nejvyšší Osobnosti Božství, Hariho, a proto se nic z toho, co říkám, nikdy neukázalo být nesprávným. Mé mysli také nikdy nic nebránilo v pokroku a mé smysly nebyly nikdy degradovány dočasným ulpíváním na hmotĕ.“
V tomto verši této třinácté kapitoly jedenáctého zpĕvu Pán Kṛṣṇa říká, že nyní bohužel Brahmu zmátla jeho funkce tvoření. Z toho vyplývá vážné ponaučení pro všechny zplnomocnĕné představitele Pána. I osobĕ, které se dostalo vznešeného postavení v transcendentální službĕ Pánu, hrozí kdykoliv nebezpečí, že její mentalitu plnou oddanosti znečistí pýcha.