SLOKA 32
yo jāgare bahir anukṣaṇa-dharmiṇo ’rthān
bhuṅkte samasta-karaṇair hṛdi tat-sadṛkṣān
svapne suṣupta upasaṁharate sa ekaḥ
smṛty-anvayāt tri-guṇa-vṛtti-dṛg indriyeśaḥ
yaḥ — živá bytost, která; jāgare — v bdĕlém stavu; bahiḥ — vnĕjší; anukṣaṇa — krátkodobé; dharmiṇaḥ — vlastnosti; arthān — tĕlo a mysl a jejich zážitky; bhuṅkte — vychutnává si; samasta — všemi; karaṇaiḥ — smysly; hṛdi — v mysli; tat-sadṛkṣān — zážitky podobné tĕm bĕhem bdĕní; svapne — ve snech; suṣupte — ve stavu hlubokého spánku beze snů; upasaṁharate — noří se do nevĕdomosti; saḥ — ona; ekaḥ — jedna; smṛti — pamĕti; anvayāt — sledem; tri-guṇa — tří stavů: bdĕlosti, snĕní a spánku beze snů; vṛtti — činnosti; dṛk — vidící; indriya — smyslů; īśaḥ — stává se pánem.
Když živá bytost bdí, vychutnává si všemi smysly prchavé charakteristiky hmotného tĕla a mysli; když sní, zažívá nĕco podobného v mysli, a bĕhem hlubokého spánku beze snů se všechny tyto zážitky pohrouží do nevĕdomosti. Vzpomínáním na sled bdĕní, snĕní a hlubokého spánku a rozjímáním o nich může živá bytost pochopit, že je bĕhem všech tĕchto tří stavů vĕdomí stále jedna a je transcendentální. Tak se stane pánem smyslů.
Ve 30. verši této kapitoly Pán Kṛṣṇa zmínil, že se osoba musí odpoutat od hmotné duality náležitými prostředky, které nyní Pán vysvĕtluje. Nejprve může vzít v úvahu výše uvedené tři fáze vĕdomí a pak pochopit své transcendentální postavení duchovní duše. Osoba prožívá dĕtství, jinošství, dospívání, dospĕlost, střední vĕk a stáří a bĕhem všech tĕchto období má zážitky v bdĕlém stavu a ve snech. Pomocí rozvážné inteligence může pochopit, jak za hlubokého spánku postrádá vĕdomí, a tak mít zážitek nepřítomnosti vĕdomí zprostředkovaný inteligencí.
Nĕkdo může namítat, že v bdĕlém stavu vnímají smysly ave snech vnímá mysl. Zde však Pán říká: indriyeśaḥ – živá bytost je ve skutečnosti pánem smyslů a mysli, i když se dočasnĕ stala obĕtí jejich vlivu. Prostřednictvím vĕdomí Kṛṣṇy může obnovit své právoplatné postavení pána mentálních a smyslových schopností. Živá bytost je v konečném smyslu tím, kdo má zážitky neboli pozorovatelem tří stavů vĕdomí, protože si své zážitky v všech tĕchto stavech dokáže zapamatovat. Vzpomíná si: „Ve snu jsem vidĕl mnoho vĕcí a potom můj sen skončil a nevidĕl jsem nic. Teď se probouzím.“ Tomuto bĕžnému zážitku rozumí každý, a tak může každý pochopit, že jeho pravá totožnost se liší od hmotného tĕla a mysli.