SLOKA 37
deho ’pi daiva-vaśa-gaḥ khalu karma yāvat
svārambhakaṁ pratisamīkṣata eva sāsuḥ
taṁ sa-prapañcam adhirūḍha-samādhi-yogaḥ
svāpnaṁ punar na bhajate pratibuddha-vastuḥ
dehaḥ — tĕlo; api — dokonce; daiva — Nejvyššího; vaśa-gaḥ — pod kontrolou; khalu — vskutku; karma — řetĕzec plodonosných činností; yāvat — dokud; sva-ārambhakam — to, co se uvádí do chodu nebo se udržuje v chodu; pratisamīkṣate — dál žije a čeká; eva — jistĕ; sa-asuḥ — společnĕ s životním vzduchem a smysly; tam — to (tĕlo); sa-prapañcam — s rozmanitostí svých projevů; adhirūḍha — vysoké; samādhi — stádium dokonalosti; yogaḥ — v yogovém systému; svāpnam — jako sen; punaḥ — opĕt; na bhajate — neuctívá či nerozvíjí; pratibuddha — ten, kdo je osvícený; vastuḥ — ohlednĕ nejvyšší reality.
Hmotné tĕlo se jistĕ pohybuje pod kontrolou svrchovaného osudu, a proto musí žít se smysly a životním vzduchem tak dlouho, dokud působí karma živé bytosti. Seberealizovaná duše, která procitla do absolutní reality, a nachází se proto v dokonalém stádiu yogy, se však již nikdy neodevzdá hmotnému tĕlu a jeho mnoha různým projevům, neboť ví, že je stejné jako tĕlo vidĕné ve snu.
I když v minulém verši Pán Kṛṣṇa doporučil, aby seberealizovaná duše nevĕnovala tĕlu pozornost, z tohoto Pánova výroku je zřejmé, že by človĕk nemĕl pošetile mučit tĕlo hladovkou nebo jinými způsoby, ale mĕl by trpĕlivĕ čekat, až se plnĕ vyčerpá řetĕzec následků jeho dřívĕjšího plodonosného jednání. Tehdy tĕlo automaticky zemře, jak je mu souzeno. Zde se může vyskytnout pochyba: Když bude človĕk vĕdomý si Kṛṣṇy vĕnovat náležitou pozornost péči o tĕlo, nehrozí, že se k nĕmu zase připoutá? Pán Kṛṣṇa zde říká, že ten, kdo je vysoce pokročilý v rozvoji vĕdomí Kṛṣṇy a pochopil, že Pán Kṛṣṇa je skutečné vastu neboli realita, se již nikdy nepodvolí klamnému ztotožnĕní s hmotným tĕlem, které je jako tĕlo vidĕné ve snu.