SLOKA 7
veṇu-saṅgharṣa-jo vahnir
dagdhvā śāmyati tad-vanam
evaṁ guṇa-vyatyaya-jo
dehaḥ śāmyati tat-kriyaḥ
veṇu — bambusů; saṅgharṣa-jaḥ — vzniklý třením; vahniḥ — oheň; dagdhvā — poté, co spálí; śāmyati — uklidní se; tat — bambusů; vanam — les; evam — takto; guṇa — kvalit přírody; vyatyaya-jaḥ — vytvořené vzájemným působením; dehaḥ — hmotné tĕlo; śāmyati — uklidní se; tat — jako oheň; kriyaḥ — provádĕjící totéž.
V bambusovém lese nĕkdy vítr způsobí vzájemné tření bambusů, kterým se roznítí oheň, a ten pohltí samotný svůj zdroj – bambusový les. Tak se oheň svým vlastním přičinĕním automaticky uklidní. Podobnĕ vytváří vzájemné působení a soupeření hmotných kvalit přírody jemnohmotná a hrubohmotná tĕla. Jestliže človĕk používá svou mysl a tĕlo k rozvoji poznání, pak bude dosaženým osvícením zničen vliv kvalit přírody, který jeho tĕlo vytvořil. Tak jako oheň se tedy tĕlo a mysl uklidní svým vlastním přičinĕním, kdy zničí zdroj, z nĕhož vznikly.
Sousloví guṇa-vyatyaya-jaḥ je v tomto verši významné. Vyatyaya vyjadřuje zmĕnu nebo převrácení normálního řádu. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura vysvĕtluje pojem vyatyaya sanskrtským synonymem vaiṣamya, které označuje nevyváženost nebo neslučitelnou rozmanitost. Z výrazu guṇa-vyatyaya-jaḥ se tedy rozumí, že tĕlo vzniká z nestálých vztahů tří kvalit hmotné přírody, které existují všude ve stále se mĕnících pomĕrech. Tyto kvality přírody jsou v neustálém střetu. Dobrý človĕk nĕkdy bývá rozervaný vášní a vášnivý človĕk chce nĕkdy všeho zanechat a odpočívat. Nevĕdomý človĕk nĕkdy bývá znechucený svým zpustlým životem a vášnivý človĕk nĕkdy může propadat zlozvykům vyvolaným kvalitou nevĕdomosti. Kvůli vzájemným střetům kvalit přírody živá bytost putuje hmotným svĕtem a svým vlastním počínáním neboli karmou si vytváří jedno tĕlo za druhým. Říká se, že rozmanitost je matkou požitku a rozmanitost hmotných kvalit naplňuje podmínĕné duše nadĕjemi, že když zmĕní svou hmotnou situaci, jejich neštĕstí a zklamání se může zmĕnit ve štĕstí a spokojenost. Ale i tehdy, když nĕkdo relativního hmotného štĕstí dosáhne, nevyhnutelné promĕny hmotných kvalit to opĕt brzy naruší.