SLOKA 6
sāttvikāny eva seveta
pumān sattva-vivṛddhaye
tato dharmas tato jñānaṁ
yāvat smṛtir apohanam
sāttvikāni — vĕci náležící ke kvalitĕ dobra; eva — vskutku; seveta — mĕl by kultivovat; pumān — človĕk; sattva — kvalita dobra; vivṛddhaye — aby narůstala; tataḥ — z toho (nárůstu dobra); dharmaḥ — upevní se v náboženských zásadách; tataḥ — z toho (náboženství); jñānam — projeví se poznání; yāvat — dokud; smṛtiḥ — seberealizace, vzpomenutí si na svou vĕčnou totožnost; apohanam — odehnání (klamné představy své totožnosti s hmotným tĕlem a myslí).
Dokud človĕk neobnoví své přímé poznání duchovní duše a neodežene klamnou představu své totožnosti s hmotným tĕlem a myslí způsobenou třemi kvalitami přírody, musí kultivovat ty vĕci, které náležejí ke kvalitĕ dobra. Díky posilování kvality dobra bude automaticky schopný pochopit a praktikovat náboženské zásady, a tímto jednáním se probudí transcendentální poznání.
Ten, kdo chce kultivovat kvalitu dobra, musí zvážit následující body. Mĕl by studovat ta náboženská písma, která učí odpoutanosti od mentální spekulace a hmotného uspokojování smyslů, nikoliv ta písma, která uvádĕjí obřady a mantry vedoucí k posílení hmotné nevĕdomosti. Tato materialistická písma nevĕnují pozornost Nejvyšší Osobnosti Božství a jsou v podstatĕ ateistická. Na uhašení žíznĕ a očistu tĕla bychom mĕli používat čistou vodu. Oddaný nemá zapotřebí používat kolínské vody a voňavky, whiskey, pivo a další znečištĕné projevy vody. Stýkat by se mĕl s tĕmi, kdo rozvíjejí odpoutanost od hmotného svĕta, ne s lidmi připoutanými k hmotnému svĕtu a holdujícími hříšným činnostem. Mĕl by žít na osamoceném místĕ, kde vaiṣṇavové praktikují a diskutují oddanou službu. Nemĕly by ho spontánnĕ přitahovat dálnice s hustým provozem, nákupní centra, sportovní stadióny a podobná místa. Co se týče času, mĕl by vstávat ve čtyři hodiny ráno a využívat příznivé brāhma-muhūrty k rozvoji vĕdomí Kṛṣṇy, a zároveň se vyhýbat hříšnému vlivu hodin kolem půlnoci, kdy jsou duchové a démoni nejčilejší. Ohlednĕ činností má oddaný plnit své předepsané povinnosti, dodržovat usmĕrňující zásady duchovního života a využívat všechnu svou energii ke zbožným účelům. Nemĕl by mrhat časem v lehkovážných či materialistických způsobech jednání, kterých jsou teď v moderní společnosti doslova milióny. Zrození na úrovni kvality dobra lze kultivovat přijetím druhého zrození skrze zasvĕcení pravým duchovním mistrem, který oddaného naučí zpívat Hare Kṛṣṇa mantru. Nedoporučuje se přijímat zasvĕcení neboli takzvané duchovní zrození v neautorizovaných mystických nebo náboženských sektách ovládaných kvalitami vášnĕ a nevĕdomosti. Meditovat je třeba o Nejvyšším Pánu, Osobnosti Božství, jako příjemci všech obĕtí a také o životech velkých oddaných a svĕtců; ne o chtivých ženách a závistivých lidech. Co se týče manter, mĕli bychom následovat příklad Śrī Caitanyi Mahāprabhua a zpívat Hare Kṛṣṇa mantru místo jiných písní, veršů, poezie či manter, jež oslavují království klamu. Očistné obřady se mají provádĕt pro očištĕní duše, a ne proto, aby seslaly hmotná požehnání na naši hmotnou domácnost.
Ten, kdo rozvíjí kvalitu dobra, se nepochybnĕ upevní v náboženských zásadách a automaticky rozvine poznání. Se vrůstem poznání bude schopný poznat vĕčnou duši a Nejvyšší Duši, Pána Kṛṣṇu. Tak se duše osvobodí od umĕlého přívlastku v podobĕ hrubohmotného a jemnohmotného tĕla způsobeného vlivem kvalit hmotné přírody. Duchovní poznání spaluje na popel hmotné přívlastky, které zahalují živou bytost, a tak začíná její skutečný, vĕčný život.