SLOKA 9-10
śrī-bhagavān uvāca
aham ity anyathā-buddhiḥ
pramattasya yathā hṛdi
utsarpati rajo ghoraṁ
tato vaikārikaṁ manaḥ
rajo-yuktasya manasaḥ
saṅkalpaḥ sa-vikalpakaḥ
tataḥ kāmo guṇa-dhyānād
duḥsahaḥ syād dhi durmateḥ
śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán pravil; aham — mylné ztotožňování se s hmotným tĕlem a myslí; iti — takto; anyathā-buddhiḥ — klamné poznání; pramattasya — toho, kdo postrádá skutečnou inteligenci; yathā — podle toho; hṛdi — v mysli; utsarpati — vzniká; rajaḥ — vášeň; ghoram — která přináší hrozné utrpení; tataḥ — potom; vaikārikam — (původnĕ) pod vlivem kvality dobra; manaḥ — mysl; rajaḥ — ve vášni; yuktasya — té, která je zapojená; manasaḥ — mysli; saṅkalpaḥ — hmotné odhodlání; sa-vikalpakaḥ — s různými úpravami a zmĕnami; tataḥ — z toho; kāmaḥ — plnĕ rozvinutá hmotná přání; guṇa — pod vlivem kvalit přírody; dhyānāt — ze soustředĕní; duḥsahaḥ — nesnesitelná; syāt — tak to musí být; hi — jistĕ; durmateḥ — pošetilce.
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, řekl: Můj milý Uddhavo, človĕk bez inteligence se nejprve mylnĕ ztotožňuje s hmotným tĕlem a myslí, a když se v jeho vĕdomí vynoří toto klamné pojetí, prostoupí mysl, svou přirozeností na úrovni dobra, hmotná vášeň, která je příčinou velkého utrpení. Tehdy se mysl znečištĕná vášní pohrouží do vytváření a přemĕňování mnoha plánů na hmotný rozvoj. Pošetilec je posedlý nesnesitelnými hmotnými touhami, jelikož neustále myslí na kvality hmotné přírody.
Ti, kdo se snaží získat požitek z hmotného uspokojování smyslů, nejsou skutečnĕ inteligentní, přestože se za inteligentní považují. Tito pošetilci sice sami kritizují utrpení hmotného života v nesčetných knihách, písních, novinách, televizních programech, občanských sdruženích a tak dále, ale přitom nejsou schopní ani s hmotným životem na okamžik přestat. Zde je jasnĕ popsán proces způsobující, že je človĕk bezmocnĕ spoutaný klamem.
Materialista vždy uvažuje: „To je krásný dům – kéž bychom si ho mohli koupit“ nebo „To je krásná žena – chtĕl bych se jí dotýkat“ nebo „To je ale mocné postavení – to bych chtĕl mít“ a podobnĕ. Slova saṅkalpaḥ sa-vikalpakaḥ vyjadřují, že materialista stále vytváří nové plány nebo upravuje staré plány jak získat víc hmotného požitku, přestože ve svĕtlých chvílích přiznává, že je hmotný život plný utrpení. Mysl, jak ji líčí filosofie sāṅkhyi, je stvořená z kvality dobra a jejím přirozeným klidným rozpoložením je čistá láska ke Kṛṣṇovi, nedotčená mentálními vzruchy, zklamáním či zmateností. Je-li mysl nepřirozenĕ přivedena na nižší úroveň vášnĕ nebo nevĕdomosti, nejsme nikdy spokojení.