SLOKA 12
mayy arpitātmanaḥ sabhya
nirapekṣasya sarvataḥ
mayātmanā sukhaṁ yat tat
kutaḥ syād viṣayātmanām
mayi — na Mĕ; arpita — upřené; ātmanaḥ — toho, jehož vĕdomí; sabhya — ó učený Uddhavo; nirapekṣasya — toho, kdo je prostý hmotných tužeb; sarvataḥ — ve všech ohledech; mayā — se Mnou; ātmanā — s Nejvyšší Osobností Božství nebo se svým duchovním tĕlem; sukham — štĕstí; yat tat — takové; kutaḥ — jak; syāt — mohlo by být; viṣaya — k hmotnému uspokojování smyslů; ātmanām — tĕch, kdo jsou připoutáni.
Ó učený Uddhavo, ti, kdo na Mĕ zamĕřují své vĕdomí a vzdávají se všech hmotných tužeb, se Mnou sdílejí štĕstí, které ti, kdo se vĕnují uspokojování smyslů, nemohou zakusit.
Tento verš vysvĕtluje pravý účel védského poznání. Slovo viṣayātmanām zahrnuje ty, kdo rozvíjejí hmotný klid mysli, sebeovládání a spekulativní filosofii. Tyto osoby mohou dospĕt dokonce i na úroveň sattva-guṇy, kvality dobra, ale přesto nedosáhnou dokonalosti, protože i sattva-guṇa je nedílnou částí māyi neboli klamu, jelikož je hmotná. Śrī Nārada Muni prohlásil:
kiṁ vā yogena sāṅkhyena
nyāsa-svādhyāyayor api
kiṁ vā śreyobhir anyaiś ca
na yatrātma-prado hariḥ
„Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, nemá zájem dát sám sebe dokonce ani tĕm, kdo praktikují systém yogy, spekulativní filosofii, život ve stavu odříkání či studium Véd. Žádný takzvanĕ hmotnĕ příznivý proces nemůže přimĕt Pána k tomu, aby se zjevil.“ (Bhāg. 4.31.12) Podle Śrīly Śrīdhara Svāmīho živá bytost zažívá štĕstí, o kterém se v tomto verši mluví, když se ve svém duchovním tĕle stýká se svrchovanou transcendentální podobou Pána. Pánovo transcendentální tĕlo oplývá nekonečnými, úžasnými vlastnostmi a štĕstí zakoušené v Jeho společnosti je neomezené. Materialisté si toto štĕstí bohužel nedovedou představit, protože jim láska k Nejvyšší Osobnosti Božství vůbec nic neříká.