SLOKA 22
dharmaḥ satya-dayopeto
vidyā vā tapasānvitā
mad-bhaktyāpetam ātmānaṁ
na samyak prapunāti hi
dharmaḥ — náboženské zásady; satya — pravdivostí; dayā — a milostivostí; upetaḥ — prodchnuté; vidyā — poznání; vā — nebo; tapasā — askezí; anvitā — naplnĕné; mat-bhaktyā — oddané služby Mnĕ; apetam — bez; ātmānam — vĕdomí; na — ne; samyak — zcela; prapunāti — očistí; hi — jistĕ.
Ani náboženské zásady prodchnuté poctivostí a milostivostí, ani poznání nabyté velkou askezí nemohou zcela očistit vĕdomí osoby, nejsou-li doprovázené láskyplnou službou Mnĕ.
Zbožné jednání, pravdomluvnost, milostivost, askeze a poznání sice částečnĕ očišťují naši existenci, ale neodstraňují kořen hmotných tužeb, a proto se ty samé touhy pozdĕji znovu objeví. Poté, co si osoba v hojné míře užila hmotné rozkoše, začne si přát podstupovat askezi, nabývat poznání, konat nesobecké činnosti a celkovĕ očistit svou existenci. Když je ale té zbožnosti a očištĕní dost, začne znovu dychtit po hmotném požitku. Když se pole zbavuje plevele, je třeba nežádoucí rostliny vytrhat i s kořeny, jinak s příštím deštĕm vyrostou stejnĕ jako předtím. Čistá oddaná služba Pánu vykořeňuje hmotné touhy tak důkladnĕ, že již nehrozí opĕtovné poklesnutí do degradovaného života hmotného požitku. Ve vĕčném království Boha jsou projevené láskyplné vztahy mezi Pánem a Jeho oddanými. Každý, kdo nedospĕje do tohoto stádia osvícení, musí zůstat na hmotné úrovni, která je vždy plná rozporů a protikladů. Bez láskyplné služby Pánu tedy vše zůstává neúplné a nedokonalé.