SLOKA 27
viṣayān dhyāyataś cittaṁ
viṣayeṣu viṣajjate
mām anusmarataś cittaṁ
mayy eva pravilīyate
viṣayān — o objektech smyslového požitku; dhyāyataḥ — toho, kdo medituje; cittam — vĕdomí; viṣayeṣu — k objektům požitku; viṣajjate — přilne; mām — na Mĕ; anusmarataḥ — toho, kdo stále vzpomíná; cittam — vĕdomí; mayi — ve Mnĕ; eva — jistĕ; pravilīyate — je pohroužené.
Mysl toho, kdo medituje o objektech smyslového požitku, je nutnĕ zapletená do tĕchto objektů, ale pokud nĕkdo stále vzpomíná na Mĕ, pak je jeho mysl pohroužená ve Mnĕ.
Nikdo by si nemĕl myslet, že může dosáhnout úplného transcendentálního poznání Kṛṣṇy mechanickým uctíváním Pána. Zde Pán Kṛṣṇa říká, že se osoba musí snažit neustále snažit upínat mysl na Pána. Anusmarataḥ neboli neustálé vzpomínání je možné pro toho, kdo stále opĕvuje slávu Pána Kṛṣṇy a naslouchá o ní. Proto je řečeno: śravaṇam, kīrtanam, smaraṇam – proces oddané služby začíná nasloucháním (śravaṇam) a opĕvováním (kīrtanam), z čehož se vyvíjí vzpomínání (smaraṇam). Ten, kdo stále myslí na objekty hmotného požitku, k nim přilne, a podobnĕ ten, kdo stále chová v mysli Pána Kṛṣṇu, se pohrouží do Pánovy transcendentální povahy, a tím se kvalifikuje, aby poskytoval Pánovi osobní službu v Jeho sídle.