SLOKA 37
pṛthivī vāyur ākāśa
āpo jyotir ahaṁ mahān
vikāraḥ puruṣo ’vyaktaṁ
rajaḥ sattvaṁ tamaḥ param
aham etat prasaṅkhyānaṁ
jñānaṁ tattva-viniścayaḥ
pṛthivī — subtilní forma zemĕ, vůnĕ; vāyuḥ — subtilní forma vzduchu, hmat; ākāśaḥ — subtilní forma nebe, zvuk; āpaḥ — subtilní forma vody, chuť; jyotiḥ — subtilní forma ohnĕ, tvar; aham — falešné ego; mahān — mahat-tattva; vikāraḥ — šestnáct prvků (zemĕ, voda, oheň, vzduch a nebe, pĕt činných smyslů, pĕt poznávacích smyslů a mysl); puruṣaḥ — živá bytost; avyaktam — hmotná příroda, prakṛti; rajaḥ — kvalita vášnĕ; sattvam — kvalita dobra; tamaḥ — kvalita nevĕdomosti; param — Nejvyšší Pán; aham — Já jsem; etat — toto; prasaṅkhyānam — vše, co bylo vyčísleno; jñānam — poznání výše uvedených prvků podle individuálních příznaků; tattva-viniścayaḥ — neochvĕjné přesvĕdčení, které je plodem poznání.
Jsem tvar, chuť, vůnĕ, hmat a zvuk, falešné ego, mahat-tattva, zemĕ, voda, oheň, vzduch a nebe, živá bytost, hmotná příroda, kvality dobra, vášnĕ a nevĕdomosti a transcendentální Pán. To vše společnĕ s poznáním jejich individuálních příznaků a s neochvĕjným přesvĕdčením, které je plodem tohoto poznání, představuje Mĕ.
Poté, co Pán uvedl stručný, ale podrobný přehled osobních projevů svého majestátu v tomto svĕtĕ, nyní v krátkosti shrnuje majestáty, jež expandují z Jeho tĕlesné záře. V Brahma-saṁhitĕ je řečeno, že všechny hmotné vesmíry s jejich nekonečnou rozmanitostí, promĕnami a majestáty spočívají na tĕlesné záři Pána. Tento bod zevrubnĕ vysvĕtlil Śrīla Jīva Gosvāmī ve svém komentáři k tomuto verši.