SLOKA 23
mekhalājina-daṇḍākṣa-
brahma-sūtra-kamaṇḍalūn
jaṭilo ’dhauta-dad-vāso
’rakta-pīṭhaḥ kuśān dadhat
mekhalā — pás; ajina — jelení kůže; daṇḍa — tyč; akṣa — korálkový náhrdelník; brahma-sūtra — brāhmaṇská šňůra; kamaṇḍalūn — a nádoba na vodu; jaṭilaḥ — se spletenými, nečesanými vlasy; adhauta — neleštící, nebĕlící, nežehlící; dat-vāsaḥ — zuby a odĕvy; arakta-pīṭhaḥ — nepřijímající pohodlné či smyslům příjemné sedadlo; kuśān — trávu kuśa; dadhat — nesoucí v ruce.
Brahmacārī by se mĕl pravidelnĕ odívat pásem z trávy a šaty z jelení kůže. Má nosit rozcuchané vlasy, tyč a nádobu na vodu a mají ho zdobit korálky akṣa a posvátná šňůra. V ruce by mĕl nosit čistou trávu kuśa a nikdy nepřijímat pohodlná či smyslům příjemná sedadla. Nemĕl by si zbytečnĕ leštit zuby ani bĕlit a žehlit odĕvy.
Slovní spojení adhauta-dad-vasa vyjadřuje, že odříkavý brahmacārī se nestará o zářivý úsmĕv, kterým by přitahoval opačné pohlaví, ani nevĕnuje příliš pozornosti svému vnĕjšímu odĕvu. Život brahmacārīho je určený pro askezi a poslušnost duchovnímu učiteli, aby pozdĕji, až se stane obchodníkem, politikem či intelektuálním brāhmaṇou, mohl stavĕt na charakteru, disciplínĕ, sebeovládání, askezi a pokoře. Studentský život zde popsaný je na hony vzdálený bezduchému hedonismu zvanému moderní vzdĕlávání. V moderní dobĕ samozřejmĕ nemohou brahmacārī vĕdomí si Kṛṣṇy umĕle přijímat starobylý odĕv a obřadní povinnosti, o kterých se zde píše, ale základní hodnoty – sebeovládání, čistota a poslušnost pravému duchovnímu učiteli – jsou dnes nezbytné stejnĕ jako ve védských dobách.