SLOKA 43
śiloñcha-vṛttyā parituṣṭa-citto
dharmaṁ mahāntaṁ virajaṁ juṣāṇaḥ
mayy arpitātmā gṛha eva tiṣṭhan
nāti-prasaktaḥ samupaiti śāntim
śila-uñcha — sbírání zbytků zrní; vṛttyā — díky zamĕstnání; parituṣṭa — zcela spokojené; cittaḥ — jehož vĕdomí; dharmam — náboženské zásady; mahāntam — velkodušné a pohostinné; virajam — očištĕné od hmotných tužeb; juṣāṇaḥ — rozvíjející; mayi — Mnĕ; arpita — zasvĕcená; ātmā — jehož mysl; gṛhe — ve svém domovĕ; eva — dokonce; tiṣṭhan — setrvávající; na — ne; ati — příliš; prasaktaḥ — připoutaný; samupaiti — dosahuje; śāntim — osvobození.
Brāhmaṇa-hospodář by mĕl zůstávat spokojený v mysli tím, že sbírá zbytky zrní na polích a v tržnicích. Mĕl by žít podle velkodušných náboženských zásad, s vĕdomím pohrouženým ve Mnĕ, a nevytvářet si vlastní touhy. Takto může žít ve svém domovĕ, aniž by k nĕmu byl nadmíru připoutaný, a dosáhnout tak osvobození.
Mahāntam označuje velkodušné náboženské zásady, k nimž patří například pohostinné přijímání hostů, včetnĕ tĕch, kteří přicházejí nečekanĕ a bez pozvání. Hospodáři se musí vždy chovat štĕdře a dobročinnĕ ke druhým a zároveň se mít na pozoru, aby omezili přehnanou náklonnost a připoutanost k rodinnému životu. V minulosti chodívali velmi odříkaví brāhmaṇové-hospodáři pabĕrkovat zrní, které popadalo na zem v tržnicích nebo které zůstalo na polích po sklizni. Nejdůležitĕjším prvkem je zde mayy arpitātmā, upnutí mysli na Pána Kṛṣṇu. Neustálou meditací o Pánu se každý může stát osvobozenou duší bez ohledu na hmotnou situaci, ve které se nachází. Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.2.187) uvádí:
īhā yasya harer dāsye
karmaṇā manasā girā
nikhilāsv api avasthāsu
jīvan-muktaḥ sa ucyate
„Ten, kdo svým tĕlem, myslí, inteligencí a slovy jedná v rámci vĕdomí Kṛṣṇy (neboli slouží Kṛṣṇovi), je osvobozenou osobou dokonce už v hmotném svĕtĕ, přestože se může vĕnovat mnoha takzvanĕ hmotným činnostem.“