SLOKA 42
brāhmaṇasya hi deho ’yaṁ
kṣudra-kāmāya neṣyate
kṛcchrāya tapase ceha
pretyānanta-sukhāya ca
brāhmaṇasya — brāhmaṇy; hi — jistĕ; dehaḥ — tĕlo; ayam — toto; kṣudra — nepatrný; kāmāya — pro smyslový požitek; na — ne; iṣyate — je určené; kṛcchrāya — pro obtížnou; tapase — askezi; ca — také; iha — v tomto svĕtĕ; pretya — po smrti; ananta — nekonečné; sukhāya — pro štĕstí; ca — také.
Tĕlo brāhmaṇy není určené k tomu, aby se tĕšil z nepatrného hmotného požitku. Když místo toho se bude brāhmaṇa díky přijetí obtížné askeze v tomto životĕ po smrti tĕšit z nekonečného štĕstí.
Nĕkdo se může ptát, proč by mĕl brāhmaṇa dobrovolnĕ podstupovat nesnáze při své obživĕ. Pán v tomto verši vysvĕtluje, že život pokročilých lidí je určený pro vážnou askezi a ne pro nepatrný smyslový požitek. Díky duchovnímu pokroku osoba setrvává v transcendentální blaženosti na duchovní úrovni a přestane být zbytečnĕ pohroužená v dočasném hmotném tĕle. Mĕla by zůstat odpoutaná od hmotného tĕla a přijímat jen holé životní nezbytnosti. Brāhmaṇové díky tomu, že si opatřují živobytí strastiplnými prostředky, nikdy nezapomenou, že hmotné tĕlo bude muset zestárnout, onemocnĕt a bídnĕ zemřít. Pokročilý brāhmaṇa je tedy stále ostražitý a transcendentální a na konci tohoto života se vrací domů, zpátky k Bohu, kde se tĕší z nekonečné duchovní blaženosti. Pokud nĕkdo nemá toto vyšší vĕdomí, jak může být považován za kvalifikovaného brāhmaṇu?
Ti oddaní, kteří dvacet čtyři hodin dennĕ šíří misi Pána Kṛṣṇy, překonali úroveň odříkání i uspokojování smyslů, protože všechno zamĕstnávají ve službĕ Pánu Kṛṣṇovi. Pánův čistý oddaný jí jen tolik, aby mĕl sílu sloužit Pánu, a nepřijímá bohatá ani skromná jídla jen z tĕlesných důvodů. Pro Pána lze však přijmout všechno, včetnĕ bohatých pokrmů. Brāhmaṇa, který neusiluje ve dne v noci o šíření Pánovy slávy, by se mĕl stydĕt bohatĕ jíst pro svůj smyslový požitek, ale odříkavý vaiṣṇavský kazatel může přijímat pozvání od zbožných lidí ze všech vrstev společnosti, a jen aby požehnal jejich domovy, může jíst bohatá jídla, která mu nabídnou. Nĕkdy také jí vydatnĕ, aby získal sílu na porážení ateistů a impersonalistů. Védská literatura uvádí, že se nikdo nemůže stát vysoce kvalifikovaným brāhmaṇou, dokud se nestane oddaným Pána. A z oddaných jsou nejlepší ti, kteří kážou nauku o vĕdomí Kṛṣṇy. To potvrzuje Pán sám v osmnácté kapitole Bhagavad-gīty.