SLOKA 47
sīdan vipro vaṇig-vṛttyā
paṇyair evāpadaṁ taret
khaḍgena vāpadākrānto
na śva-vṛttyā kathañcana
sīdan — trpící; vipraḥ — brāhmaṇa; vaṇik — obchodníka; vṛttyā — zamĕstnáním; paṇyaiḥ — obchodem; eva — vskutku; āpadam — utrpení; taret — mĕl by překonat; khaḍgena — mečem; vā — nebo; āpadā — utrpením; ākrāntaḥ — soužený; na — ne; śva — psa; vṛttyā — zamĕstnáním; kathañcana — za jakýchkoliv okolností.
Pokud se brāhmaṇa nemůže uživit plnĕním svých bĕžných povinností, a proto trpí, může přijmout zamĕstnání obchodníka a zbavit se bídy kupováním a prodáváním hmotných vĕcí. Pokud má stále velkou nouzi i jako obchodník, může vzít do ruky meč a přijmout zamĕstnání kṣatriyi. Za žádných okolností ale nemůže zaujmout postavení psa přijetím obyčejného pána.
Śva-vṛttyā neboli „zamĕstnání psa“ se vztahuje na śūdry, kteří nedovedou žít bez pána. Brāhmaṇa trpící nesnesitelnou chudobou se může stát obchodníkem a pak kṣatriyou, ale nikdy nesmí přijmout postavení śūdry prací v nĕjakém podniku nebo pod nĕjakým pánem. Ačkoliv kṣatriya je bĕžnĕ považován za pokročilejšího než vaiśya, zde Pán doporučuje, aby soužený brāhmaṇa nejprve přijal zamĕstnání vaiśyi, protože je nenásilné.