SLOKA 13
iṣṭvā yathopadeśaṁ māṁ
dattvā sarva-svam ṛtvije
agnīn sva-prāṇa āveśya
nirapekṣaḥ parivrajet
iṣṭvā — poté, co uctil; yathā — podle; upadeśam — pokynů písem; mām — Mĕ; dattvā — poté, co dal; sarva-svam — vše, co vlastnil; ṛtvije — knĕzi; agnīn — obĕtní oheň; sva-prāṇe — do svého nitra; āveśya — poté, co vložil; nirapekṣaḥ — bez připoutanosti; parivrajet — mĕl by přijmout sannyās a vydat se na cesty.
Poté, co Mĕ uctil podle pokynů písem a dal všechno své vlastnictví obĕtnímu knĕzi, mĕl by vložit obĕtní oheň do svého nitra. Takto by mĕl se zcela odpoutanou myslí přijmout sannyās.
Stav sannyās nelze následovat, dokud se človĕk nevzdá veškeré materialistické společnosti a nevĕnuje se výlučnĕ oddané službĕ Nejvyššímu Pánu. Jakákoliv hmotná touha se při praktikování odříkavého života časem projeví jako kámen úrazu. Osvobozený sannyāsī proto musí velmi dbát na to, aby se zbavoval plevele v podobĕ hmotných tužeb, které se objevují hlavnĕ jako připoutanost k ženám, penĕzům a slávĕ. Osoba může mít krásnou zahradu plnou ovoce a kvĕtin, ale pokud ji nebude pečlivĕ udržovat, zaroste plevelem. Také ten, kdo dospĕl do krásného stavu vĕdomí Kṛṣṇy, přijímá sannyās, ale pokud ostražitĕ a usilovnĕ neudržuje své srdce čisté, hrozí mu stále nebezpečí, že upadne znovu do klamu.