SLOKA 19
bahir jalāśayaṁ gatvā
tatropaspṛśya vāg-yataḥ
vibhajya pāvitaṁ śeṣaṁ
bhuñjītāśeṣam āhṛtam
bahiḥ — mimo mĕstské oblasti, na osamĕlé místo; jala — vody; āśayam — k nádrži; gatvā — poté, co odejde; tatra — tam; upaspṛśya — očištĕný stykem s vodou; vāk-yataḥ — bez mluvení; vibhajya — když řádnĕ rozdá; pāvitam — očištĕné; śeṣam — zbytky; bhuñjīta — mĕl by sníst; aśeṣam — beze zbytku; āhṛtam — vyžebrané.
Sannyāsī by mĕl vzít vyžebrané jídlo, opustit zalidnĕné oblasti a jít k nĕjaké vodní nádrži na osamĕlém místĕ. Tam by se mĕl vykoupat, důkladnĕ si umýt ruce a část jídla rozdat tĕm, kteří o nĕ požádají. To vše by mĕl udĕlat mlčky. Potom by mĕl zbytky dokonale očistit a sníst vše na talíři, aniž by si nĕco nechal na pozdĕji.
Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura vysvĕtluje, že sādhu by se nemĕl dohadovat s materialisty, pokud po nĕm budou část jeho jídla požadovat. Slovo vibhajya vyjadřuje, že se má vyhnout tomu, aby vznikl nĕjaký rozruch, a nĕco jim má dát. Potom by mĕl zbytky obĕtovat Pánu Viṣṇuovi a sníst vše na talíři, aniž by si nĕjaké jídlo schoval na pozdĕji. Slovo bahiḥ znamená, že sādhu by nemĕl jíst na veřejnosti, a vāg-yata znamená, že by mĕl jíst mlčky a meditovat přitom o milosti Pána.