SLOKA 20
ekaś caren mahīm etāṁ
niḥsaṅgaḥ saṁyatendriyaḥ
ātma-krīḍa ātma-rata
ātma-vān sama-darśanaḥ
ekaḥ — sám; caret — mĕl by putovat po; mahīm — Zemi; etām — této; niḥsaṅgaḥ — bez jakékoliv připoutanosti ke hmotĕ; saṁyata-indriyaḥ — zcela ovládající své smysly; ātma-krīḍaḥ — nadšený z realizace Nadduše; ātma-rataḥ — zcela spokojený díky duchovnímu pochopení; ātma-vān — neochvĕjný na duchovní úrovni; sama-darśanaḥ — hledící na všechno nezaujatĕ.
Sādhu by mĕl sám putovat po Zemi, bez pout ke hmotĕ, se zcela ovládnutými smysly, stále nadšený a spokojený díky realizaci Nejvyššího Pána a vlastního já. Na vše by mĕl pohlížet nezaujatým pohledem a neochvĕjnĕ setrvávat na duchovní úrovni.
Ten, kdo si uchovává připoutanost k hmotnému smyslovému požitku, nemůže být neochvĕjný v pronášení Hare Kṛṣṇa. Jelikož je spoutaný iluzorními touhami, nedokáže plnĕ ovládat své smysly. Ve skutečnosti by mĕl vyhledávat útočištĕ v oddané službĕ Pánu Kṛṣṇovi čtyřiadvacet hodin dennĕ, protože touto službou setrvá v rámci duchovní reality. Když oddaný pronáší a poslouchá svatá jména Pána a také popisy Jeho slávy a zábav, přirozenĕ se vzdaluje hmotnému uspokojování smyslů. Dobrá společnost Pána Kṛṣṇy a Jeho oddaných automaticky odstraňuje zbytečnou hmotnou společnost a umožňuje plnit védské pokyny určené k povznesení podmínĕné duše z hmotné na osvobozenou úroveň vĕdomí Kṛṣṇy. Śrīla Rūpa Gosvāmī v této souvislosti uvádí ve své Upadeśāmṛtĕ (4):
dadāti pratigṛhṇāti
guhyam ākhyāti pṛcchati
bhuṅkte bhojayate caiva
ṣaḍ-vidhaṁ prīti-lakṣaṇam
„Dávat dary, přijímat dary, důvĕrnĕ vyjevovat mysl, důvĕrnĕ se dotazovat, přijímat prasādam a nabízet prasādam – to je šest projevů vzájemné lásky mezi oddanými.“
Ten, kdo se naučí tímto způsobem sdružovat s Pánovými oddanými, zůstane ochránĕný před znečištĕním v poodbĕ hmotného života. Díky čisté společnosti postupnĕ pochopí jméno, podobu, vlastnosti, společníky, zábavy a oddanou službu Pánu Śrī Kṛṣṇovi, a tak se ještĕ v tomto životĕ může stát obyvatelem duchovního svĕta. Ve společnosti čistých oddaných neexistuje znečištĕní hmotou ani prázdné rozhovory, protože všichni čistí oddaní jsou dvacet čtyři hodin dennĕ plnĕ zamĕstnaní láskyplnou službou Pánu. Díky vlivu tĕchto oddaných osoba vyvine nezaujatý pohled (sama-darśana) a všude uvidí realizované poznání vĕdomí Kṛṣṇy. Tím, jak začne chápat svůj vĕčný vztah s Pánem Kṛṣṇou, se z ní stane ātma-vān, osoba spočívající ve svém přirozeném postavení. Pokročilý vaiṣṇava, jenž si neustále vychutnává nálady láskyplné oddané služby a plní Pánovu misi na Zemi, je ātma-krīḍa, ten, kdo se tĕší ze života ve vnitřní energii Nejvyššího Pána. Pokročilého oddaného stále přitahuje Nejvyšší Pán a Jeho oddaní, a proto je ātma-rata, naprosto spokojený s neustálou oddanou službou. Tyto vznešené vlastnosti nemůže nikdo rozvinout, aniž by se stal čistým oddaným Pána Kṛṣṇy. Toho, kdo chová zášť vůči Pánu a Jeho oddaným, začne přitahovat špatná společnost, postupnĕ ztratí kontrolu nad smysly a spadne do sítĕ bezbožného života. Nespočet různých druhů neoddaných přípomíná vĕtve vyrůstající z jediného kmene zášti vůči Nejvyššímu Pánu, Kṛṣṇovi, a jejich společnosti je třeba se úzkostlivĕ vyhýbat.
Bez ryzí oddané služby Pánu osoba ztratí styk s touhou a misí Osobnosti Božství a přitahuje ji uctívání obdivuhodných výtvorů Pánovy matoucí energie v mužských a ženských podobách – polobohů, polobohyň, celebrit, politiků, prostitutek a podobnĕ. Pošetile považuje nĕco jiného než Pána Kṛṣṇu za svrchovanĕ úžasné. Pro ty, kdo chtĕjí zažít neomezenou krásu a radost, je Pán Kṛṣṇa ve skutečnosti jediným skutečným předmĕtem uctívání. Ten, kdo začne vážnĕ rozvíjet vĕdomí Kṛṣṇy, může realizovat transcendentální postavení Pána Kṛṣṇy a postupnĕ rozvinout všechny vlastnosti, o kterých mluví tento verš.