SLOKA 26
naitad vastutayā paśyed
dṛśyamānaṁ vinaśyati
asakta-citto viramed
ihāmutra-cikīrṣitāt
na — nikdy; etat — toto; vastutayā — jako konečnou realitu; paśyet — mĕl by vidĕt; dṛśyamānam — pozorované na vlastní oči; vinaśyati — je zničeno; asakta — bez připoutanosti; cittaḥ — jehož vĕdomí; viramet — mĕl by být odpoutaný; iha — v tomto svĕtĕ; amutra — a ve svém dalším životĕ; cikīrṣitāt — od činností konaných pro hmotný pokrok.
Človĕk by nikdy nemĕl vidĕt jako konečnou realitu ty hmotné vĕci, které zjevnĕ zaniknou. S vĕdomím prostým připoutanosti ke hmotĕ by mĕl zanechat všech činností zamĕřených na hmotný pokrok v tomto i příštím životĕ.
Nĕkdo může pochybovat, jak může slušný človĕk zanechat rodinného života a žít jako žebrák živící se skrovnou potravou. Zde Pán odpovídá konstatováním, že na bohatá či chutná jídla – tak jako na všechny ostatní hmotné objekty včetnĕ samotného tĕla – by se nikdy nemĕlo hledĕt jako na konečnou realitu, jelikož tyto vĕci zjevnĕ zaniknou. Je třeba upustit od hmotných plánů na to, jak v tomto i příštím životĕ zlepšit kvalitu svého klamu.