SLOKA 36
śaucam ācamanaṁ snānaṁ
na tu codanayā caret
anyāṁś ca niyamāñ jñānī
yathāhaṁ līlayeśvaraḥ
śaucam — celková čistota; ācamanam — očišťování si rukou vodou; snānam — koupel; na — ne; tu — jistĕ; codanayā — násilím; caret — mĕl by konat; anyān — jiné; ca — také; niyamān — pravidelné povinnosti; jñānī — ten, kdo má realizované poznání Mĕ; yathā — jako; aham — Já; līlayā — na základĕ vlastní touhy; īśvaraḥ — Nejvyšší Pán.
Tak jako Já, Nejvyšší Pán, ze své svobodné vůle konám pravidelné povinnosti, mĕl by ten, kdo má realizované poznání Mĕ, udržovat celkovou čistotu, očišťovat si ruce vodou, koupat se a plnit další usmĕrňující povinnosti ne pod vlivem násilí, ale z vlastní svobodné vůle.
Když Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, sestupuje do hmotného svĕta, obvykle dodržuje védská usmĕrňující pravidla, aby dával správný příklad lidstvu. Pán jedná ze své svobodné vůle, neboť Nejvyšší Osobnost Božství nemůže nikdo k ničemu nutit ani pobízet. Podobnĕ jñānī, seberealizovaná duše, neochvĕjnĕ setrvává na duchovní úrovni, která přesahuje hmotné tĕlo, a proto by mĕl konat usmĕrňující povinnosti spojené s hmotným tĕlem ze své svobodné vůle, a ne jako služebník usmĕrňujících pravidel. Seberealizovaná duše je služebníkem Pána Kṛṣṇy, ne usmĕrňujících pravidel. Přesto transcendentalista přísnĕ plní pravidelné povinnosti pro potĕšení Nejvyššího Pána. Jinými slovy ten, kdo je pokročilý v láskyplné oddané službĕ Pánu Kṛṣṇovi, jedná spontánnĕ podle vůle Nejvyššího. Ten, kdo si dokonale osvojil duchovní realizaci, se nemůže stát služebníkem hmotného tĕla nebo usmĕrňujících pravidel týkajících se hmotného tĕla. Tento verš a podobné výroky védských písem by se však nemĕly z nevĕdomosti mylnĕ vykládat tak, aby ospravedlňovaly nemorální, náladové chování. Pán Kṛṣṇa probírá stádium paramahaṁsy, s nímž nemají lidé připoutaní k hmotnému tĕlu nic společného a nemĕli by využívat jeho jedinečných privilegií a statutu.